Jonáš Hájek
Stisk ruky
Víc nebylo třeba
Filip domlouval ohni
i ostatní zaujala
nějaká činnost
Ještě jsme nevěděli
že Miloš umřel
a že si výlet zapamatujeme
jako last minute
Váhám
zda v sobě vykovávám tuto chvíli
anebo ona tvaruje mne
Snad lidé nezapomenou
a nepřihodí stisk ruky
k nadbytečným větvím
opakování ze zeměpisu
kdybych ulovil zlatou rybku
přál bych si ovládat všechny evropské jazyky
jako mateřské
jsme tlumočnická velmoc
naším sousedem je turecko
naším sousedem je bohužel rusko
v klíně svíráme vatikán
naším sousedem je hrdý albion
maghreb blýská očima
ti všichni nás mají přečtené
u nás doma jsou jeskynní malby v lascaux
zámky na loiře
u nás doma po silnici bloumají sobi
dýmá hrneček etny
a ze všech stran nás omývá moře
jsme větší polovina austrálie
od cape byron k červené skále
jenom musíme chvíli vydržet
v tom našem uničově
s tváří souseda
která se přestala usmívat
musíme si na chvíli dát vale
Zuzana Husárová
Dovozy
o 2 minúty? budete?
auto zastavilo, správy predal kuriér
všetko zaplatené, bez kontaktu
bez zámen, bez náčrtu, bez vzdychu: už zase
bez lacných odrenín a vášne
zabalené miesto ticha
zbalené priečinky a tvorba
bez spätnej adresy
z balíku trčali nitky
boli to svedomie, úzkosť a bájky
rozviažte až doma, fragile
ste na adrese?
už sme pochodili, poželali, dosnili
sme doma a vítame
budúcnosť a koncových užívateľov
otvorím vám dvere, nech nezmoknete
veď tu už dávno neprší, sa len predpovede zaglitchovali
z auta nevidíš oblohu, because the night?
stratili sme hmatateľnosť, mechaniku, umenie kinetiky
keď sa podpíšem, vymažte si ma
správy o koncoch bolia viac, ak si ich sama odlepíš
buničina zhorela v nožniciach, leto zaspalo v karanténe
tajomstvá slnečníkov nahrýzol piesok
zmizli ľudské stopy v mori
odviate strany prísteliek
zachytilo písmeno túžby
keď poslední budú bez hlasu
tých v strede omámi
chorál spojených nádob
aj to sme boli zhovievaví: kto nechcel, ani nepípol
dopípal zvyšok
správy o koncoch sa uzavreli v ďalšom vagóne, v ďalšom dni, v ďalšom človeku
a dieťa ti pošepne: to osud piští
môžeš byť pekná púpava
Štandardy
they might kill us
come home and dream
len raňajky, keď ideš do obchodu, ňáký jogurt & ňáký keksík, 3 eurá
môj rozpočet na deň je 3 či 4
kupuješ v akcii alebo na trhu u Maďara
Saškin syn má hento na splátky, tamto, sestre neprispieva na byt
to ona inak žila
tá dnešná mládež, veľmi je prieberčivá
a všetko musí mať
pani, sediaca správnym smerom v autobuse skončí rozhovor
proti prúdu ľudskej masy
v tlaku verejnosti
kamoške do ucha, na ceste do pamäte
modrú indulonu na chleba, ako kedysi
tak čo? no, ako prežiť?
keď mám peniaze, kupujem
cukor v špárach chodníka
osoba premenená na most
nestúpaj mi na päty, kričí
stoly naukladané medzi kaviarňou a skriňou
medzery v kocke, sladkosť uskladnenia
pre naše dobro
nie, mamička, čo bláznite? 2 eurá? veď ich vy potrebujete
come home and dream
no pohni sa už, ty marha, šomre vodič autobusu
nie, to nemá zmysel, hovorí pán svojej žene pred vstupom do obchodu
wir alle sind schuld daran
môžem vás poprosiť?
prepáčte, prepáčte za obťažovanie
obrazy nejsou na plátně, nýbrž v člověku, podpisuje Karl Ruhrberg
sind wir noch die guten, Tony?
napísali na chodník
keď sa ti nadvihne žalúdok, stúpne dym a začuješ všetky hrozby jazykov vo svojom orgáne,
vždy si môžeš odpľuť do kvetináča, voľačo vyrastie
the so-called real world of men and money and power
hums merrily along in a pool of fear and anger and frustration and craving and worship of self, povedal David Foster Wallace
revolt, she said
morská beloba na pultoch
obmedzuj defaultný set-up
ten, kto predbieha, musí
Klára Krásenská
*
Všechno se to vyvalilo naráz
bytosti z masa a kostí svědčí
v mezičase:
ještě řvou pily v lese
ještě se bortí ohlodané smrky
ale už to všude jiskří a praská
už se to nadechuje
nikdo tě nezadrží dešti
všichni jsou ti svědky
ve vylidněných městech
všichni pozvednou oči k horám
nikdo už nebude moci říct:
neviděl jsem potok natažený na skřipec
otrávené pole
mýtiny po výbuchu.
Alexej Sevruk
***
Koronavirus je metoda,
s jejíž pomocí
příroda testuje
teorii šesti stupňů odloučení.
Střež se, člověče!
Od nákazy tě dělí nanejvýš
šest podání rukou.
Příroda si s tebou hraje
ruskou ruletu.
Pokaždé, když jedeš metrem,
je to jako by sis přikládal
revolver ke spánku.
Jen nevíš, jestli je nabitý.
Příroda je doktor Mengele
stojící na rampě.
Provádí drsnou selekci.
Ti vpravo jdou hned,
ti vlevo prozatím zůstanou.
Příroda je přísný učitel
Který v rámci domácí výuky
V přímém přenosu
názorně předvádí
Efekt netopýřích křídel.
Příroda naznačuje lidstvu:
to vy jste virus,
já jsem objevila lék.
Der Tod ist ein Meister aus Wu-Chan.
***
Konverzační témata s malou slečnou
Zní jako otázky k suchým vtipům.
Co je společného mezi koronavirem
a těstovinami?
Má kachna zuby?
Umírají také kachny?
Umře moje panenka?
Proč ženy nenosí čepice?
Tato, proč mají všichni ty masky?
Proč myslíš, že mají ty masky, Hedo?
No… Aby nekousali!
Objevili to v Číně,
ale teprve Italové
to rozšířili do celého světa.
Iryna Zahladko
Vzpomenout na všechny dětské hry
1.Togetherness
Otevřela jsem skříň
a začala jsem se objímat s oblečením na věšácích:
šaty, halenky, sako…
a zimní kabát – statický a těžký – jako opravdový člověk.
Vzala jsem ho za ruce
jako nevěstu
a začala jsem s ním kroužit po domu.
Drahá…
Drahý…
Lehly jsme si na gauč a usnuli.
Vzbudila jsem se v noci od zimy,
přikryla jsem se kabátem.
Ráno – otisk drátěného věšáku na tváři –
známka společné noci.
2. Město 60m2
Tady u mně bude knihovna,
a tam – supermarket,
v tom koutě – tělocvična,
vedle – moje kancelář.
…
Na cestě z práce domů
jdu večeřet do restaurace
(3 kroky od stolu k jinému stolu),
a pak do kina
(2 kroky k pohovce).
Skočím ještě do knihovny
(1 krok vpravo)
vzít něco na čtení na noc.
Teď už jdu domů:
5 kroků zpátky podél kina
a do ložnice.
Do tělocvičny nepůjdu –
nech kamarádky dnes beze mně,
a já chci odpočinout od společnosti.
3. První komár sezóny
Když vzít svetr a obléknout na polštář
a vzít ještě jeden a obléknout shora
akurátně protáhnout rukáv v rukáv
a shora ještě jeden
a shora ještě
a povrch – nejoblíbenější, nejměkčí můj svetr –
kterému přilehnu na břicho a uklidním se.
Ach, rozlil jsi víno na sebe, miláčku?
Na všechny moje svetry.
Sundám jeden za druhým zpátky,
červený flek menší se s každou vrstvou
a dolů – už drobná tečka na polštáři,
jak od krve po zabitém komáru.