TEORIE SPÁNKU
Velikonoce jsem přežila jako povodeň
Vánoce jako drobné a vlezlé mrholení,
které cítíš po celém těle
Co bude teď, ptáš se?
Na ulici a v dopravních prostředcích
neustále teď potkávám slepce
Snažím se najít v tom nějaký řád
strukturu nebo pravidelnost
Nesnesu myšlenku, že je to zcela náhodné
a na světě stále jen přibývá slepců
bez jakéhokoli zřejmého důvodu
Když v noci ležím nehybně na zádech
se sepjatýma rukama a snažím se usnout
Připadám si jako mumie
Stačilo by mne pečlivě odspodu obalit
jemnými bílými fáči
Vyndat srdce z hrudní dutiny a mozek nosem
a dát je každý do jiné zdobené nádoby
Ať si od sebe aspoň na chvíli odpočinou
Mám ráda krátké dny
Kdy se vstane v poledne a v jedenáct už se jde spát
Všechno pak působí o něco snesitelněji
Opakuju si pořád dokola
Největší dar, co nám kdy Bůh dal
Je těch osm hodin bezvědomí denně
Tak proč si je neprodloužit proč ten dar nevyužít
Co to jde
Jsou to koneckonců nejmilejší chvíle když usínáš
zrovna na tebe nepadá tíha veškerenstva
a víš že teď dlouho dlouho bude jen klid
Teorie spánku, teorie banalit –
Neskládáme se z ničeho jiného než z kartáčku a pasty
které vždycky zapomeneme když odjíždíme pryč
Malátné egyptské mumie to dobře věděly – předměty
denní potřeby měly vždy po ruce
a dlouhé bezvědomí vítaly jako náruč z peří
Na cestě jim pak nesmělo nic chybět
Tam už nebyly sny tam už nebylo živo
jen krajina po bitvě, krajina s příšerami
a zátiší s mrtvými kočkami, hrozny vína a
obilnými klasy
Když já tam, maminko, nechci
nechci cesty, nechci hranice, nechci
tučné obilné klasy
Nech mě zde v teple, objímající své démony
kteří mě noc co noc zahřívají a živí
než mě sní a já se stanu jedním z nich
Každou noc tak někoho zahřívat živit se něčí krví
To by teprv bylo, matko, být parazitem
Výsostný způsob života absolutní závislost
odnětí břímě svobodné vůle
Usínat těžká teplá plná cizí krve
cizí viny cizích myšlenek
a cítit to blaho, že nejsou tvoje.
Než praskneš a přetečeš a zmizíš
beze stopy
V noci se mi zdálo
o zemi bez řádu
Kde nechtěli jazyk
se všemi těmi jeho pravidly
Musela jsem ho tedy sama znovu vynalézt
Nebylo to vůbec jednoduché
BRATŘE
Bratře zoufale potřebuji sómovou dovolenou
ale mám jen únavu a benzodiazepiny v pracovní době
Abych si ukrátila čas hraju si celou dobu
že jsem agent v přestrojení co na misi
blahosklonně poslouchá nářky a životy
obyčejných lidí, dokonce si kvůli tomu i
našel pomáhající profesi
Ale s jeho druhým, tajným životem to nemá vůbec nic společného
Bratře, až bude poslední soud, dosvědč mi, že jsem byla celou dobu undercover
Že se počítá to, co je under cover
Pod všema těma obalama jsou lidi co je nemají, co mají jen obnažený dráty,
to se pak žije blbě ale o tom já nic nevím to víš možná ty
Já obaly všeho pochopitelně jako správný agent využívám už od dětství
začala jsem pravdou pokračovala tukem a společensky přijímanými drogami
Bratře dostat se zpět k neobaleným duším jako jsi ty
to téměř není možné i to mi dosvědč prosím že jsem se snažila
Říkáš to nebude potřeba to bude až za dlouho
To říkáš ty jenže já každou vteřinou cítím
jak ve mně něco roste
Oh ne není to dítě nebuď směšný
spíš to má blíže vředu či nádoru nevím nejsem na tyto záležitosti odbornice
Rozhodně to roste a je to křehké a pevné
a já si občas nejvíc přeju aby to prasklo
vylil se na povrch hnis rozlezli se červi
Výslednou vizuální podobu nechám na tobě bratře
to je koneckonců tvůj obor
Kdyby to totiž neprasklo neměla bych žádný hmatatelný důkaz
že to tam kdy bylo že se opravdu něco dělo
A bude to zas jen další výmysl
Freudovy hysterické pacientky
Nechme to ale stranou, i jiné věci než nádory
mohou sloužit jako svědectví, ač se mi tato představa
obtížně přijímá
Chtěla jsem jen říct že poslední soud může přijít poměrně brzy
a já bych za svědka chtěla tebe
duši bez bublinkové folie
která když projde kolem smrťák tak se doopravdy zachvěje, nepokrčí jen rádoby cynicky rameny
Jenomže to chvění není ze strachu
a na tom, bratře, musíme tu obhajobu postavit
V tom je celý ten vtip
NOC SPLNĚNÝCH POVINNOSTÍ
Když jsem strašně smutná
tak mi čardáš chutná
Ale dnes je Noc Splněných Povinností
takže nepůjdeš spát dokud nedopíšeš poslední písmeno neopravíš poslední slovo nenakreslíš
poslední tah
Dokud nenapravíš všechno co jsi kdy zanedbala
Je to jako svátek víš jednou za čas se to stane každýmu
Periodicitu zatím nejsme schopni vysledovat
ale každý postižený ví moc dobře co se děje když to na něj přijde
Noci Splněných Povinností se nikdo neodváží odporovat
je to něco jako očistec a autodafé
neohlíží se na tvé momentální rozpoložení
Ovládne tě jako parazitická houba
ale na konci ti nedá rozhřešení smrti
Naopak – musíš pokračovat dál
s tím vším co jsi tu noc dokončil
Když už smutkem uvadám
tak do transu upadám
Když je mi do pláče
koupím si versace
BLÍZKOVÝCHODNÍ POÉMA
I. Evropan krade pomeranče
Bílá Evropanka s vlasy vlajícími v jordánském větru
se natahuje pro pomeranč co roste na stromě vysoko nad ní
Nadšeně gestikuluje na své přítelkyně
Její nohy v krátkých bílých kalhotech přitahují pozornost kolemjdoucích
mužů i žen stejnou měrou
Potom půjde do galerie a bude si fotit obraz
na kterém je nestvůra v helmě se znakem háknkrojcu,
střílí rakety z USA a na rukávu má pásku s Davidovou hvězdou
pojídá ubohé palestinské děti
Jejich matky je chtějí ochránit a hází po příšeře verši z Koránu
To jim ale nepomůže monstrum je sežere
stejně jako já teď pojídám pomeranč
pro který jsem se vyšplhala na strom
Neříkám nic
a pozoruji Evropana kradoucího pomeranče
II. Kompletně důvěřuji beduínovi
Kompletně důvěřuji beduínovi
kterého cítím před sebou
zatímco se houpu na oslím hřbetě
v úplné tmě na nejturističtějším místě té země
Najednou úplně sama
Aby se mi ulehčila jízda, vymyslela jsem oslovi píseň
podle které jede
Vzadu na dalším zvířeti s dalším beduínem
se tušeně topí ve tmě L
Jednou za čas na ni zavolám a zkontroluji
jestli je v pořádku ona i její oslí hřbet
Oběma beduínům jsme vydány napospas
mohou nás zavést kam sami budou chtít
nezmůžeme nic
Můj beduín nemluví, jen sedí a občas kouří
Ovládá osla a já mu kompletně důvěřuji
Většině svých přátel bych nesvěřila to co teď jemu
celý život když jedeme po nebezpečných skalách
na tom kymácivém zvířeti
na němž mě bezpečnou rukou svedl z nejvyššího místa Petry
z kláštera, kde jsme pozorovali západ Slunce
When you smile on life life smiles back on you
pokyvoval a škeril sa ten druhý
zatímco můj beduín mlčel a kouřil
Neznám ani jeho jméno
jen cítím pach jeho těla na svém
zatímco jedeme tmou pozorujeme hvězdy kolem nás tušíme skály
a posloucháme imperiální pop
který právě pustil z mobilu
Jsem ohromená vším tím, tak se ho raději chytím za pas, abych nespadla
Neříkám nic
a kompletně důvěřuji beduínovi
III. Černá dívka hněte v tmavé dlani rýži do kuličky
Tlustá černá dívka s hlasitým smíchem
velmi ráda tančí
Taky velmi ráda jí, jak nám sděluje
u velké mísy tradičního pokrmu
Posunky ukazuje, jak se to jí – hněte v tmavé dlani
kuličky z rýže a omáčky z jogurtu a masa
Pak je strká s potěšením do úst a hlasitě mlaská
Bedouin sushi
Křičí nahlas a směje se
Až dojí
půjde tančit
Nehraje hudba, ale to není potřeba
Natřásá se a směje se
Její přítel, tichý vysoký štíhlý muž,
netančí, jenom se na ni dívá a přikyvuje do rytmu jejích boků
Starý beduín se na nás podívá a řekne
It wasn’t a coincidence that you came here
it’s a destiny
Good things happen to good people
Hitler was a bastard
he should have killed Arabs
We would deserve it
Astrology, mathematics, we fucking Arabs created everything
and look at us now
just staring at women telling them welcome to Jordan our saliva drooping
I‘m not like that
Nevíme co říct a pozorujeme tmavou dívku
Večer se pak starý moudrý zcestovalý beduín opije
a prosí L, aby s ním večer u ohně zůstala dýl
Odvracím se, neříkám nic
a pozoruji tmavou dívku, jak hněte v tmavé dlani rýži do kuličky
IV. Noční sedánky s diktátory
Noční sedánky s diktátory mají své zvláštní kouzlo
zvlášť když kolem všechno utichne
V Jerichu u hotelového bazénu obklopeného umělou trávou
kde nejsou odpadky a chudoba a bída jako v okolních ulicích
a ten mladý chlapec rozhodně není diktátor
Možná není ani kapitánem u policie, jak tvrdí
Nejspíš jeho otec
„zakladatel palestinských autorit“
vlastní malou pekárnu
ve které teď Nadir pracuje
proto se s námi chce sejít vždycky až večer
To si ale necháme pro sebe
a budeme ještě chvíli poslouchat
mladého chlapce
jak sebevědomě hovoří Let me tell you a story
a Back in the day
vypráví o svých letech v armádě
o Izraeli kterou nemůže podporovat nikdo
who has brain cells
A další den
když už mu je úplně jasné
že ho nepolíbím
se jen chce dotknout mých vlasů
A nám náhle dojde,
že to v jeho životě dosud nenastalo
Nechávám ho hrát si s mými vlasy
Přemýšlím, o čem hovořil můj dědeček s Che Guevarou
Jak člověk vůbec může sedět někde s vrahem pít rum kouřit doutníky
nevidět odpadky chudobu bídu pekárny kde se do pity zapékají haram ženské vlasy
Myslím na Ester které po nocích sahal na vlasy Asverus
namotával si je na prst a ona tiše říkala lásko
Vyjeb sa už na tu genocídu
Neříkám nic
Neříkám nic
Neříkám nic
Vyjebte sa už na tie genocídy