další naléhavé & nepředvídatelné důvody k sebelásce
podle Vějíře od Marie Laurencin
držela bych raději tvůj vějíř
nebo bych se do něj složila?
shromážděna uvnitř & zase venku ve svých skrytých částech
kde se hromadí prach/prášek & tvé prsty
tisknou
kdo se odváží takhle na mě hledět? kdo vymaluje
časně zrána nebe tak fialově & syrově růžově?
kdo mi na hruď připnul mašli?
ten pes, co mi zůstal v náručí & třese se, je tvůj?
musím ti ho držet, zatímco se oblékáš?
musím se hryznout do rtu, když se ptáš?
zlato, já nemám kolena –
díky tobě mám tvrdé hrany & divíš se,
proč si držím odstup.
spona do vlasů na koberci
řasenka na skle
studené psí polibky pro má ústa
noc venku & uvnitř / mlhavé stěny
šedé & černé jak uhlí
& nebe bez hvězd, postel s baldachýnem
pro tebe já neulehnu
dnes v noci
šukačka nebude. & čí je to vlastně pes?
tvé polibky modré / kdes byla
malá krabička, velmi daleko.
hedvábný papír. pár řádků, poškrábaných.
tvé štěně na kolenou pro tebe pláče,
někde vzadu. já taky
Óda na aspirin
střevní srdce naruby
zaseknuté při hraní na uklidňující stroj
toto elektrické umění, drobný mechanik
a žádné nádory
ženy, lékaři, hučení
vodního čerpadla, hučení
upíra
molekuly se kymácejí dozadu?
jemně & pak těžce
šplhají jícnem
pot stéká do umyvadla
jsi ve vzduchu náhle pocítím
chuť na transfuzi krve
nejzelenější ze smaragdů
nejprostší srdce
jako blesk
jako čerstvé maliny
jako čerstvý sluneční svit
jako transfuze
vzácné krve
průzračnější než křišťálová voda
a čistá jako obloha
ne skrytý čtverec
ale milostný trojúhelník
pomysli na létání v astrální rovině
tak otevři hrdlo, oči
ale ne na dlouho
koneckonců by mohlo jít i o pohřeb
přilož si, velmi pomalu, k ústům
stránku románu, otevři, zakousni
zuby do stránky románu.
nevšímej si toho, ne teď
to mi jen žaludek vibruje proti srdci
opětovný piercing
pád. dlouho před bolestí. mé druhé
ucho je tiché & třpytí se
chci, abys mi do něj zašeptal ledový čaj.
polibky / prasklá skořápka vlašského ořechu
mé krvavé ucho v pravidelném recitálu.
zastaví snad únik spáč.
letos léto bezkrevné, přání, už chápu:
pouštění žilou jako úleva od vězněného tepla
když mi toho tolik zredigovali
přemýšlím o tom, že přidám věci studené,
bych vyvážila krevní banku
další hrst stříbrných náušnic
vybrousíš mi nový šperk?
zkřížené čepele se mi na břiše
točí pozpátku, letní popel rudý
chlupatá kůže se červená & potí
pro vysoké sklenice limonády s ledem.
píchnu se do prstu o každý nový cvoček.
dovolte, abych si z toho vydolovala / cukrovinku vypěstovanou laboratorně
odkud se vzaly tyhle spáleniny
elektrické počasí uvnitř hledá
věže. oprašuje zelenou oblohu
duhovkové mraky / další špendlík, nerezový
na jednom konci krystal soli chutná
jako krev množící se kolo za kolem
(staré vykopávky, & moc se toho nenašlo)
když si to srdce žádá. naše obličeje z drahokamů.
tři dny
takže bychom se jako neměli k sobě tisknout tvářemi.
jak si myslíme / víme
protože řekněme, že jsem si na ponožce všimla inkoustu
dnes ráno jsem pohlédla & konečně
nechala doupětem projít
něco šumu / ze svých účetních knih
sbírám kuráž
& já myslela, že ve slovech, co sklouzla dolů,
tam něco je, ale pak tohle všechno
vycpané prsty mi sklouznou
na kliky, co se houpou nad námi
jsme posouváni, chci říct
posouváme se
podrostem & já
já přepadla, uklouzla
#~#~#
jo, ale je to kurva levný, všichni se ho tak bojej.
a já chci citronovou polevu & hospodu & tebe.
ZDE. východní oxford teď voní po řeřiše
spálená guma se táhne po st clements
vykuřuje mi ráno z očí
a teď jsou ze dne zkažené limetky
v tom, jak s tebou mluvím, lásko
(####jen kuráž, do správných kláves
se já stejně nikdy netrefím))
tak mi rozkvetl notebook
když mi vytekla cola & já musím čekat
než uschne. snažíš se v tom najít smysl,
tím myslím rozeznat hnědou od červené
ale nezdá se mi
že bys měl pravdu.
všechny myšlenky mi přicházejí v celých větách.
snažím se předstírat
že to tak není. tři týdny v hnoji &
tři dny od tebe
nemají snad co dělat s tím, co mám na mysli?
ale rádio, co říkají muži, hahaha
někdo tam žije & kope do telegrafu
když by měl redigovat,
kruž kolem mě hlouběji
oni znají jen mluvnici, & i když čekáš
kloužeme po mých površích, mluvíme celé dny
o tom, jak bych se s napůl zlomenou čelistí
měla znovu naučit jíst & ty tu budeš
zatímco budu spát, za tři dny
& za dnů minulých.
& já jsem vždy jen vykuchaným čímsi s rukama
příliš studenýma na obsluhu telefonu.