VZÝVÁNÍ
Z mezních hlubin, kde Noc je nekonečná,
Kde dlí energie, prostorná a časná,
Ze tmy, již měří Světla středobodná,
Velebím říše strašlivé a pekla vznešená.
Muka rozkoše, co kámen v prach zdrtí,
Zapomnění rozkoš a elán k nesnesení
Rozptylují všechen život, trhají kost do mrti,
Maso světa napichují na sladké snění.
Od beztvarých těl černé skály beze jména,
Od míst tak vzdálených, kde záře hvězd je nicotná,
Brány odmykám, vzývám Síly temna,
Moudrost Tvá je vínem a kalichem je lebka má.
Dej mi schopnost vhlédnout a dosáhnout zbožštění,
Kryj mě před neštěstím a neopusť mě,
Dokud rubíny nepřátel pravého zjištění
Nezbrotí bílý meč, z něhož srdce zpustne.
SLEDOVAČI
Vylézají z tisíce líných moří,
Zírají z černé koruny sopky,
Pulz jich v mechoví tekutiny tvoří,
Slídí skrze všechny městské stoky,
Loví v úvozech a temném křoví,
Vězí v zelených zatuchlých bažinách,
Vznášejí se nad jezery v černém větvoví,
Čekají pod kládou tlející v mokřinách,
Číhají v bludištích bodláků,
Pohřbeni pod balvany v cestě proudům,
Pískají na všech větrů píšťalku,
Lnou k neviděným podkrovním trámům,
Klouzají při zemi vysokými travinami,
Dřepí v celách, kde nezbyl žádný vězeň,
Plíží se horských průsmyků skalinami,
Lesknou se ze dna vyschlých studen,
Krčí se u okýnek ve vysokých věžích,
Choulí se ve tmě mimo světlo svící,
Vycházejí denně jak nové slunce svěží,
Zubí se seshora na krajinu spící.
MRTVÉ MĚSÍCE
V bezútěšných krajích, kde mrazí noční vanutí,
Kde slunce západy, statečně zlatavé, blednou v matný svit,
Jen co purpurové stíny kostnaté kopce pohltí,
Už vycházejí mrtvé měsíce, by prázdnou nocí mohly jít
Svítit všem mrtvým, zapomenutým věcem,
Co stojí tiše, zničeně na zaniknuvší pláni,
Věžím vejpůl a hrobkám králů ohlodaným věkem,
Září jak démanty nad stínovými filigrány.
Mrtvé měsíce vycházejí v safíru, rubínu a perlách,
Před smuteční gobelín temnoty po všech hvězdách,
S tvářemi sešle zkaženými v hlubokých průrvách,
Zpívají o pekle věčném a čertech v mléčných drahách.
NETVOR
Propasti, z nichž žádná hvězda nevysvitne,
Brány k černé bezrozměrné trýzni
Stojí otevřeny, formujíce tvary bezbožné,
Uvádějí v chod stroje smrti monstrózní.
Noc, jež trvá i po smrti věčnosti,
Vládne nad ponurou, bezobzornou plání:
Velký oltář zpustlého Znetvoření
Který nic s duší či bohem neochrání.
Nicota prostupuje vším, co jest,
Nic už nepovstane z života ni slov.
Konečná úmluva nekromancie:
Kosmos znetvořen – všech mrtvých rov.
Z MOŘE KOSTÍ
Na buben kůže ještě živé přišívám
Za nit beru si lidské snění o nadějích
Spáče požírám přímo v postelích,
Jen co vstanu z Moře kostí a přivítám,
Že prolomit zdařilo se poslední bránu.
Z nebes snesou se mé karmínové mraky
A vířit budou blesky a oslepovat zraky.
Čekat budu přímo v černém oku uragánu.
Zvučím ve všem, co sténá, skučí, víří,
Ve vás, noční stroje, co nás lidi melete,
V chodbách hltajících očí and naslouchavých světel
A jazyků sledujících noc jak hladoví výři.
TEMNOTÁM
Hluboko pod základy pyramid
Zpívají v temnotách.
Oči mramorových karyatid
Zírají v temnotách.
Faraón dvoří se bohyním
Zpíváním hieroglyfickým
Saháním nesměle šátravým
po mramoru v temnotách.
V chodbách podzemního kamení
Čekají, usazeni v temnotách.
Mozaiky z lidského kostění
Sbírají prach v temnotách.
Ztraceného hlasu bědování,
Přeludného zvonu odbíjení.
Ze sarkofágů voda po holení
Line se vzduchem v temnotách.
Záře tu sálá z bronzu tekutého
Blýská se v temnotách.
V hromadě prachu sopečného
leží ten palác v temnotách.
Oči jim hrají ohněm čarodějným,
Sochy tu hledí pohledem mramorovým
Zraky napříč bludištěm nekonečným
Vidí jen nicotu v temnotách.
Ruka, jež kdys z hrobky chutnala
A usnula zde v temnotách,
Ze sebe hříšný plod vydala,
Znovu se prochází v temnotách.
Vysoko nad místem, kde nechali ji samu,
Kde vane divoký pouštní samum,
Ač její parfém není známý davům,
Brzy již zvědí víc v temnotách.
Teď vstává z lůžka s rubíny
A usmívá se v temnotách.
Vystavuje krásu bez poskvrny,
Zachovánu v temnotách,
Vítá ji ponurá přehlídka,
Faraon a přízračná panička,
Vlkodlak a strašlivá bludička,
Vzdávají hold v temnotách.
Princezny s kůží z mahagonu
Uctívají ji v temnotách.
Zaprášené mrtvoly se šklebí tomu
A klaní se jí v temnotách.
Nesou jí z nejhlubšího suterénu
Zaschlou krev rodinného klanu.
V amforách z bílého porcelánu
Skládají jí dary v temnotách.
Vše povstává z paralýzy,
By chválilo ji v temnotách.
Seschlé rty a zplihlé falusy
Sbírá pro sebe v temnotách.
Cinkot kalichů smutečních
Se rozléhá po všech palácích,
Jak vzývá jazyků jízlivých,
By chválily ji v temnotách.