Jiří Šimčík: Vnoučata Nikolaje Nosova

dobrý den, mám zájem o

 

třesot motoru

písty

a válce

železo

na cestě za kulturou

 

cestující je povinen

předložit doklad totožnosti

cestující je povinen

se za jízdy držet

cestující není povinen dělat cokoliv

v pořádku

 

věci jsou

a věci vypadaj

nějak

 

smíšené zboží teče proudem

za rohem okapů

nějak

 

úhel tři sta šedesát stupňů

a důstojnost zábavy

neexistují

 

něco se

nějak

hýbe

mění

ujíždí

ale co já vím

v uvozovkách

stojím

 

nejsem povinen

 

 

 

 

 

křivé postavení horní čelisti

 

spláchnout hemoglobin

ze zubů

splaceno

žlutá všude kolem

jak daleko?

měli bychom vyjít ven

vstříc tichosti sousedů

 

klidový stav

musíš pořád pumpovat

do společné ekonomiky

na dovolené pod stanem

jsme stejně všichni socialisti

 

kdo tě ovládá?

kdo tě nutí?

přesněji cokoliv

už to není zdravé

zavřeni za mřížemi

z neznámých jedů

jsme chyceni v osudech

odsouzených mocností

 

co jste si zvolili

to máte

jenže sklízet

budeme my

 

ztroskotanci

samozvanci

uhlík hoří

 

 

 

 

 

medailonek

popis tvých rybářských potřeb

tvůj Metrostav

tunel Blanka

 

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

 

byla krvavá hlava / ustálený úder

akurátní lesklá barva

na klíčích visí přetržený provaz

drahá košile

vrhací disk

 

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

jediné, co jsme udělali

 

byla krvavá hlava / ustálený úder

pozdvižená monstrance

korupce

známá desetiletí

bylo to nad slunce jasné

ale my – vnoučata Nikolaje Nosova

těsně před spaním

protipól / protistrana / protimluv

zoufalý

 

do medailonku není co napsat

jediné, co jsme spotřebovali

byla vězeňská strava

 

 

 

 

bitva bezhlavého století

 

nedostatek vody

pozice mínus jedna

unaven přebíhá od umyvadla k umyvadlu

z koupelny do kuchyně

ke dřezu

z kohoutků tečou plané švestky

 

na afghánských pláních

probíhají zápasy exotických zvířat

třicet sekund

a je po všem

srst zachycená na listu morušovníku

 

pustíš se

aby ostatní viděli tvoji lidskost

potom se zavřeš

do klece z bambusových tyčí

je těžké se procpat

nekonečnou řadou

když polovina zástupu

má v hlasivkách tekutý beton

 

třicet sekund

a je po všem

 

podél strmé cesty bývaly vysazeny akáty

aha

ty si nemůžeš všímat každého stromu

dobrá tedy

nech svůj beton tuhnout

v párovém orgánu