Pokud je na počátku slovo, nechť stane se tichem
Kdekoli přebýváš, jestli jsi. Měj odvahu shlédnout
na mne z Šalamounových vrchů, vzhlédnout od partičky
vrhcábů. Mezi vysíláními uragánů, povodní
a live přenosem tří set sedmi ran
globální pakultury. Vzhlédnout od vyhubení všehomíra.
Dovol mi lkát u chabých seriálů a v
reklamních pauzách mezi seriály a v
dámských zkušebních kabinkách a na hajzlících
na benzinkách které můj otec staví ostošest.
Nedovol mi spát ve vlacích a tahat se
po demonstracích, manifestacích a ceremoniích, většina
nichž nás oba tak trochu uráží.
Kdekoli přebýváš, jestli jsi, starej se o kočky
a psy z útulku. A víckrát mu nedovol volat.
Nebo ať nikdy neslyším zvonění.
Pokud je na počátku slovo, nechť stane se tichem.
* * *
Milovali Tě profesoři i rockové hvězdy,
Jenže Ty, černooká, jsi milovat nedokázala.
Až do dne, kdy Tě naplnil smutek a vděčnost.
Vděčnost, že cítíš smutek. Smutek, že tak pozdě.
Milovala tě knížata v drahých autech,
I ti, kterým jsi hojně ručila za úvěr.
Miloval tě jistý lékař, kardiolog, fešák.
Tolik, že vůbec nechtěl, aby ses uzdravila.
Tolik radosti k ničemu, tolik papíru v kamnech.
Milovali Tě taxikáři, barmani a kněží.
Milovali Tě zlí kluci i muži na úrovni,
Jenže Ty, zlomenosrdcá, jsi milovat neuměla.
Protože jsi milovala pouze cizí muže.
Protože jsi vybírala řeky, majíc všechna moře.
Paměť
Jednoho dne, a den ten nadejde jistě,
Budeme, miláčku, Ty i já na jednom místě.
Předhodíš mi lačnost, já tobě přehodím kabát zas
přes útlá ramínka lží, jež pátek co pátek říkáváš.
Pod jedinečnou jedlí spolu jsme si sedli,
Pod korunou jasanu vybral sis mě za ženu,
Opadané modříny – to jsou slzy dívčiny,
Chvící se osika – slzy zas usychaj.
Víc stromů si nepamatuji. Každý z nich
přes léto shořel. Vzplála též srdce. A vítr
foukal od moře.
Zlé konce
Diamanty na asfaltu. A nahnědlá řeka
Pokrytá špinavým hadrem.
Hlavně neplač, neplač. Nepanikař,
Zlatíčko,
Ten milý člověk je s andělíčky v nebi.
Odejdi, už se nepamatuji.
* při překladu bylo přihlédnuto k českému ekumenickému překladu bible a ke Kochanowského Žalozpěvům v překladu Jana Pilaře (v: Jan Kochanowski, Renesanční loutna. Praha: 1971).