Marta Podgórnik: Vražedné balady

Pokud je na počátku slovo, nechť stane se tichem

 

Kdekoli přebýváš, jestli jsi. Měj odvahu shlédnout

na mne z Šalamounových vrchů, vzhlédnout od partičky

vrhcábů. Mezi vysíláními uragánů, povodní

a live přenosem tří set sedmi ran

 

globální pakultury. Vzhlédnout od vyhubení všehomíra.

Dovol mi lkát u chabých seriálů a v 

reklamních pauzách mezi seriály a v 

dámských zkušebních kabinkách a na hajzlících

 

na benzinkách které můj otec staví ostošest.

Nedovol mi spát ve vlacích a tahat se

po demonstracích, manifestacích a ceremoniích, většina

nichž nás oba tak trochu uráží.

 

Kdekoli přebýváš, jestli jsi, starej se o kočky

a psy z útulku. A víckrát mu nedovol volat.

Nebo ať nikdy neslyším zvonění.

Pokud je na počátku slovo, nechť stane se tichem.

 

 

 

 

* * *

 

Milovali Tě profesoři i rockové hvězdy,

Jenže Ty, černooká, jsi milovat nedokázala.

Až do dne, kdy Tě naplnil smutek a vděčnost.

Vděčnost, že cítíš smutek. Smutek, že tak pozdě.

 

Milovala tě knížata v drahých autech,

I ti, kterým jsi hojně ručila za úvěr.

Miloval tě jistý lékař, kardiolog, fešák.

Tolik, že vůbec nechtěl, aby ses uzdravila.

 

Tolik radosti k ničemu, tolik papíru v kamnech.

Milovali Tě taxikáři, barmani a kněží.

Milovali Tě zlí kluci i muži na úrovni,

 

Jenže Ty, zlomenosrdcá, jsi milovat neuměla.

Protože jsi milovala pouze cizí muže.

Protože jsi vybírala řeky, majíc všechna moře.

 

 

 

 

Paměť

 

Jednoho dne, a den ten nadejde jistě,

Budeme, miláčku, Ty i já na jednom místě.

Předhodíš mi lačnost, já tobě přehodím kabát zas

přes útlá ramínka lží, jež pátek co pátek říkáváš.

 

Pod jedinečnou jedlí spolu jsme si sedli,

Pod korunou jasanu vybral sis mě za ženu,

Opadané modříny – to jsou slzy dívčiny,

Chvící se osika – slzy zas usychaj.

 

Víc stromů si nepamatuji. Každý z nich

přes léto shořel. Vzplála též srdce. A vítr

foukal od moře.

 

 

 

Zlé konce

 

Diamanty na asfaltu. A nahnědlá řeka

Pokrytá špinavým hadrem.

Hlavně neplač, neplač. Nepanikař,

Zlatíčko,

Ten milý člověk je s andělíčky v nebi.

Odejdi, už se nepamatuji.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


* při překladu bylo přihlédnuto k českému ekumenickému překladu bible a ke Kochanowského Žalozpěvům v překladu Jana Pilaře (v: Jan Kochanowski, Renesanční loutna. Praha: 1971).