Lucie Kubalíková: vše se k tobě vrátí

VŠE SE K TOBĚ VRÁTÍ

 

„Pokud má život dostatek času (…), přizpůsobí se a dosáhne rovnováhy.“

– Rachel Carson (překlad Filip Drlík)

 

 

 

 

ZA SKLEM

 

projíždíš krajinou

horstva lesy říční nivy

za mléčným sklem

 

vždycky sis myslel

že pomalé odumírání neuneseš

teď ti připadá víceméně přirozené nevyhnutelné

 

snažíš se nevnímat sterilní a ohavný svět

který jsme spoluvytvářeli

mimo jiné i prostřednictvím aplikace látek pochybného původu

jejichž negativní účinky jsme neznali

případně popírali

 

ryby plavou v kruzích u hladiny

občas se některá vrhne z vody na břeh

lišky malátně bloudí tvou krajinou

posléze umírají v křečích

 

 

 

 

PŮDA

 

téměř neznatelná vlákna

propojují půdní organismy se světem nad povrchem

jsou snadno narušitelná vnějšími vlivy

chemikáliemi

i vlastními selháními

 

pozoruješ aniž bys chápal

 

neodbouratelná rezidua

biocidů

se nadále hromadí v prsti všedních dní

a přispívají k dalšímu vychýlení rovnováhy

 

 

 

 

 

DÉŠŤ

 

zapršelo.

 

otrávené ryby opět plavaly v kruzích u hladiny

vrhaly se na břeh

vlci se je vydali pozřít

druhého dne zemřeli

 

ohledáváš svou pozici v rámci potravního řetězce

tvoje obavy nejsou než rezidua

touhy

– osamělá oblaka na nebi

putují odnikud nikam

vznikají zanikají

tak přirozeně

tak samozřejmě

tak neúnavně

 

dokud se z nebe nesnese další déšť

 

 

 

 

MEZ

 

vodní ekosystémy mají obdivuhodnou schopnost autoregulace

k rovnováze přispívají plevelné druhy

i mírné disturbance

 

jestliže však míra škodlivin překročí určitou mez

dochází k náhlým a zdánlivě nevysvětlitelným

úhynům vodního ptactva

 

zřídkakdy poznáš běsy které jsi sám stvořil

pokud ano

tak až v okamžiku kdy zaútočí –

 

pokud znečistíš podzemní vody

znečistíš vody veškeré

 

||: vše se k tobě vrátí :||

 

v té nepříliš vzdálené budoucnosti

si už nebudeš moci odpustit

 

 

 

 

NÁVRAT NA EXKURZNÍ LOKALITU

 

I

 

jsi na místě.

 

kdysi mořské dno

dnes nepříliš výrazný profil 

vrstevní sled rozlomený v čase

 

pohladíš tenkou tmavší linii

jako když se dotýkáš posvátné sochy a přeješ si –

slyšet ticho ztraceného světa

 

odnášíš si kousek kamene

kousek katastrofy planetárních rozměrů

 

opět ležíš na dně průzračného moře

těsně před 

 

II

 

kdysi mořské dno

dnes nepříliš výrazný profil 

vrstevní sled rozlomený v čase

 

analyzuješ vzorky organických hmot

obnažené povrchy

i fosilie

 

radiokarbonová metoda

dendrochronologie

kosmonuklidy

berylium

– arzenál těchto zbraní ti pomáhá

prosvětlit tmu

 

je třeba být důsledný

smést ze stolu všechny pochybnosti

na základě ověřených metodických postupů

vyslovit jasný závěr:

 

III

 

dlouhou dobu buduješ adaptační mechanismy

efektivně vynakládáš získané prostředky

 

náhle se však pravidla hry o přežití mění

původně výhodné vlastnosti

se stávají smrtelnými

 

jednoznačnou příčinu nenacházíš

vymýšlíš kataklyzmata

 

a možná je tomu skutečně tak

 

nepozorované bolidy

padají do nepozorovaných moří

 

jediným svědectvím zůstává

vrstevní sled rozlomený v čase

 

 

 

 

VŠE SE K TOBĚ VRÁTÍ

 

NÁVRAT NA EXKURZNÍ LOKALITU