Petr Stach: Všechno je kolem, na stole není nic

texty vybral: Dominik Bárt 7. 11. 2022

„Na první pohled se to nezdá, ale právě pohled, vizuálnost v kombinaci s intelektuální imaginací je zásadním médiem Stachova básnění. Je to cyklus, neznámé stínové příběhy, o čem píše. Nehovořit s lidmi. Přibíhávat k lidem věcmi a ději kolem nich. Protože i děje mají své příběhy. Zbývá otázka: Jsou Stachovy básně texty stojícími vedle nás, v Lebensweltu, a hovoří o tom, co je „za“, snaží se tam čtenáře jako mystické zaříkadlo přenést, anebo se tam už text dostal, je „za“ a jazykem tohoto „světa za“. Stach se profesně zabývá experimentální literaturou, což jde v jeho tvorbě cítit. Zachycuje věci netradičně, jde mu o jazyk, protože smysl toho všeho je skryt někde v něm. Musí se zvážit všechny možnosti, osoby, časy, významy. Občas se i zapomenout, „zaříkánkovat si“. To je totiž lyrika. S odstupem, s prožitkem za zády, a nezanechat tam cokoliv z ega, jít dále do nad bez prospěchu. Ani stopu po sobě. Stínové příběhy. A nakonec se vše ukazuje opět v pohledu člověka. Protože dívat se člověku do očí znamená konstituovat já a ty. Vytvořit relaci, vztah. Vytvořit teď. Být do něj vržen. Odpovědnost. Nemoci už uhnout. Být ve světě,” píše k výběru Dominik Bárt. 

Petr Stach (* 1996, Ostrava) studuje doktorský program Teorie a dějiny české literatury na Ostravské univerzitě, ve kterém se věnuje české experimentální próze. Pracuje v Antikvariátu a klubu Fiducia, kde se spolupodílí na přípravě literárních akcí. Básně publikoval v časopisech Host a Tvar, jedna z jeho povídek vyšla v Ravtu. Recenze a články publikoval kromě Protimluvu, kde byl v letech 2019–2020 redaktorem, také ve Welesu a Tvaru. 

***

oči už byly otevřené 

leží uprostřed pokoje

 

s nádechem –

se pokoj zmenšuje 

hrudník se úží

– nit je tenčí 

 

krev se sune

tělem v tenzi 

 

vzduch stojí nehnutě

jak voda ve sklenici

se topí

 

 

 

 

 

 

***

 

hraje se –

 

kolem stolu leží věci

na stole leží už jen pár věcí

všechno je kolem stolu

a na stole – 

 

hlídá se u dveří

 

hraje se –

 

u nohou se plazí voda

z převržené karafy

 

čelo se rosí

pokoj se váží

nad stolem

 

ze stropu visí stín

 

prsty – 

klapání o desky

 

rýhy pod bříšky

šeptají

 

hraje se –

 

obrací se strany

z jednoho se vezme

do jednoho vrací 

 

do jednoho – jedné věci

věc se spálí 

 

nikdo pak nemá nic

nic nikoho

 

 

 

 

 

***

tikají jen hodiny –

 

ptá se tak hlasitě

že se v tichu pokoje

stydí za tu troufalost

 

vlákno žárovky

bere si pozornost

 

skrývá věci na stole

 

na stole není nic 

 

světlík lampy – 

oko

záhyb

nehet – 

 

vlákno žárovky 

bere si pozornost

bere si věci v pokoji

 

v pokoji není nic

 

je v pokoji

kuse jektá

v pokoji je tma

 

doma je cizí

je doma 

 

– hodiny stojí

 

do ticha pár kapek

drží takt – 

 

rozsvítí –

je den 

zhasne – 

je noc 

 

rozsvěcí

zhasíná

ze strachu

z bezčasí 

z mezi

 

 

 

 

 

***

do pokoje se volá

z pokoje se ozývá

 

se volá – 

se ozývá –

co volá –

se ozývá –

 

ubývá na hlase

 

ubývá

slabostí slova

 

 

 

 

 

***

v pokoji někdo sedí

v pokoji někdo leží

v pokoji někdo stojí

 

někdo chodí

 

v pokoji někdo je

někdo není – 

 

kdo je to?

 

ten ta to – to ta ten 

točí se dokola

ten ta to – to ta ten

točí se pokojem

 

a pokoj stojí

 

ten ta to – to ta ten 

točí se dokola

ten ta to – to ta ten

dva musí jít z kola ven

jeden z pokoje – 

 

kdo to je?

 

– v pokoji někdo hádá

někdo neví

 

 

 

 

 

***

stojí naproti 

v cizích šatech

 

sevření rozostří

postavu zrcadla

postavu pokoje

 

neví

kdo se dívá

jakýma očima

 

 

 

 

 

***

poslouchá

jestli snad ve stěnách – 

za stěnou

třeba

 

okno je dokořán 

– slepé 

dveře ukazují

klikou ven 

 

– otevřelo by se 

kdyby se chtělo

kdyby se mohlo

šlo by se – šlo by to

kdyby se – co by se

kdyby – by – 

by – by 

a přitom – 

 

třeba by byli

třeba by bylo

třeba by byl – 

byla 

 

kdyby – 

a přitom 

třeba – 

 

 

 

 

 

***

v noci vidí sny stěn 

mezi nimi sebe

pokoj

 

nebe namísto stropu

nebe namísto podlahy

 

stěny se svírají

jedno 

vydáví ven

 

jedno zbyde

bez sebe

 

 

 

 

 

***

krok zpátky – 

za zády stěna 

před sebou – 

 

něco tam hoří 

tak čeká

 

přistoupí

rozhrne popel

potichu šeptá

 

černými prsty 

pak popíše stěny

 

slova se roztepou

 

– září zrcadly očí

v bledém obličeji

 

útěchou

bez odpovědi