V. Vomáčka
Konečně poručili děvčatům stlát vojákům a napájet je čichirem s medem
Míjejí cestou všelijaké povaleče
zelené žluté hnědé zabarvené
okrově i do černa
ševelení šišlání a prskání
hlásek v májovém vánku
probublávat zeleně a mlčet žlutě
s rychlostí pochodu se postavy
slévají v duhovou šmouhu
ze které soumrak uhněte
jedno bledé těsto
rozliš teď slova žen
od slov mužů a obojí
od zpěvu cikád
puzení k cestě i spočinutí
obcování živých cikád
nad nejhlubší hladinou tůně
Rozkoš z antagonismu
Na sobě nátělník po předposledním
farářčině milenci
který jej podědil od předchůdce svého
mládnou tví chlapci
ňadra však neúprosně gravitují k zemi
neochvějně v povětří
však víra ve vzkříšení všeho visí
zatímco nátělníku
přibývají skvrny co nejdou vyprat
Po koupeli upletou ti věnce z růží a karafiátů, budeš mít průsvitná motýlí křídla a dlouhé vlnité vlasy kolem půvabného čela
Zmatky v ranní mlze, loučení s dvojníkem
tulák vsazený do pralesa selských jizeb
zbloudí u plotny s kastrolem vejpeku
Ztratí čas pohledem na hodiny, křesadlo a mlýnek
zakopne o bludný kořen rozestlané postele
moře vyvrhne prostěradlo k černému rybaření
pramice snu uskutečňovaná ztečí
Obnovování prachu na dně truhly
ze svatých odlepují se šupinky
kůže a podobné drobné nečistoty
Ač nepřijal svět, staví v něm si dům, z potrhaných spodek, karet mariášových
Marně snažili se znechutit nám Simona a Garfunkela
výukou angličtiny. Aniž by učitelé ustrašení dívkám
sdělili, že bez znalosti řeči zvěře budou jen dál
rodit papoušky a na chlapce že nečeká než
tradice jalového příštipkaření.
I v lese zůstávám němým.
Kdysi dávno, na školním výletě Pálavou, odskočil jsem se
vymočit do křoví a hledělo tam na mě s důvěrou srnče
bezprizorné. Po návratu ke skupině se mi děvčátka
zlá vysmála.
Odešel jsem dnes ráno pro větve akátu a potkal kolouška
poděšeného zrovna jako tehdy.
I on odmítl mě adoptovat.
A kde jsou mloci, chrostíci, čolci,
Anička a Tomík?
Nejspíš každý sám se svým nevyhnutelným
vyhynutím.
Sedím teď za fládrovaným stolem. Z Příštpa přivezl
mi jej vloni soused. Stydne můj heřmánkový čaj
a teplá Bráník v plastové láhvi.
Mouchy na stropě, slavík Johna Keatse v knihovně,
způsobem výsměšným smrtelníkům.
Zuzana Gabrišová
guma / Prozatímní směrnice o provádění zásahů pracovníky tiskového dohledu z roku 1955
večer živých hlasů / za poslední dvě a půl století zmizelo 571 druhů rostlin
lidských (30. 7. 2020) vyčistil sklepy / což je více než dvojnásobek počtu ptáků, savců a obojživelníků
kosti, střepy, zdechliny / jestřábník Purkyňův, kakost lesklý, bříza nízká, orobinec
mokré zplesnivělé hadry strachů / stříbrošedý, toříček jednohlízný, zimozel severní
uvnitř / mihule říční, kapr obecný, jeseter velký, vyza velká, síh ostrorypý, plotice lesklá
ještě nějakou chvíli se dá žít / hřib šumavský, kalichovka půvabná
s čistými komorami / masečník kulovitý, housenice hlavatá, zimnička mechová
čistou síňkou (S. Buonaccini) / ušíčko rašeliníkové
dá se vypít pivo, vyslechnout si věci / outkovečka beskydská
přečíst nad čím zůstává rozum stát / Eosentomon kamenickiense hmyzenka, jepice ježovka
zoufat / Taeniopteryx araneoides pošvatka, útlenka čárkovitá, Ylodes simulans chrostík
čisté sklepy, milostí nasvícená místa paměti / šerokřídlec pampeliškový
nejsem hraničářka (hraniční porucha osobnosti) / zubr, norek evropský
nemusím to mít černobílé (když přišel Jaromír) / ostralka štíhlá, drop velký, dytík úhorní
ale jíst psy, jíst krokodýly a žraloky / racek bouřní, rybák černý, ťuhýk rudohlavý
nebo donášet i hrát / JAZYKY – lidé – světy
se nehodí / kankuamo, cueva, voto – Votická subskupina (pojmenována po vyhynulém kmeni Votů ze
severu Kostariky)
dělám si seznamy / pomořská slovinština, polabština
tahle báseň vedle nich musí být dlouhá / 52 afrických jazyků
udělali jsme díry / 109 jazyků severní Ameriky
do paměti a do přírody / 179 jazyků jižní Ameriky
bílá místa, čistě prázdné srdeční komory / jazyk tehuelche smrtí Dory Manchado 4. ledna 2019
svítí, zoufat / jazyk mandan smrtí Edwina Bensona 9. prosince 2016
jeden večer / písmo nüshu smrtí Yang Huanyi
než se znovu zaplním kostmi střepy / znakový jazyk Rennellese smrtí Kagobaie v roce 2001
zdechlinami strachy / Aka-bea, Akar-bale, Aka-kede, Aka-kol, Oko-juwoi, A-pucikwar, Aka-cari
všechny hlasy lidské uvnitř mě („krásné zlo“) / Aka-kora
smíří / nesměřujeme jen k identifikaci (čitelnost), ale i k
unifikaci…
Dominik Melichar
***
list lstí se
list lstí stulí se
list lstí listí stulí
je podzim
vzpomínky jinej kalendář nemaj vzpomeň
listí šustí
šusťáky se blejskaj proužky třpytěj fouká
vítr uvnitř
je teplo sauna pot uvnitř
nohavic
listí stulí se lstí šustí
do přilby je to malej strom
list lstí se
list lstí stulí šustí
srpy podzimu sviští kolem přilby
otáčí se
políčko po políčku prach sem
tam narýsuje expozici v temný
komoře pod přilbou
němou pod přilbou listí lstí se
list stulí se šustí šusťáky štěrk podzimní
vítr ve tváři políčko
po políčku
adventního kalendáře
otáčí
***
od severu vane fouká duje protivítr
okrádá tě cibule
plátek po plátku mohylu
jednoho jazyka maškary
na plevel do zbraně klasy
z předzahrádek afrikány skosit
stopit do rybníka rákosí
o slzy olupuje vítr
vane ze severu a láká západ kovovou
chutí krve za nehty mléko strdí žnou
cestovní agentury data nepříjezdu
s větrem v zádech stojí dostřediví turisté
v podhůří lámou jazyk
orfee avant garde
trháš kokardu
***
vymazali tě jak japonský penis vymýtili
tě z lesa i ze sídliště vyklučili
z front vyřešili
tě otázko svědí uniforma pod kůží když
opouštíš dům ve větvích po čtyřiceti tisících let
abys mohl říct abys mohl
nejsi dál semenem včelou holky tě nebudou
dál pít víc nebudeš čmelákem poseidonem hermem
messengerem se žlutým batohem pro tento svět
vsákni se pohlídali si tvoje krátery
vsákni se do terária
do luxfer
nepohoršuj
Viliam Nadaskay
Detox
na brehu zameniteľnej rieky
pretekajúcej stredom zameniteľného mesta
stojí nahá silueta
vnorí svoje telo do zelenej
hnedej
čiernej
niekedy červenej a niekedy modrej
hladiny
vykúpe sa v svite nemého pozorovateľa
vykúpe sa v asfalte tečúcom celým jeho životom
vykúpe sa v igelitovej perine
v tenzidoch olejoch amoniakoch
ťažkých kovoch siniciach plastoch
aby prekryl všetku svoju špinu
špinou väčšou a civilizovanejšou
znovu na brehu
s dokonale vylešteným svedomím
stúpi na vyplavené mŕtve dojča
a rozmaže si ho po chodidle
Úzkosť
možno by stačilo vybehnúť do mínového poľa
vystúpiť z auta
vstať od stola
otočiť sa od sporáka
a bežať
ale každé pole má hranice
pri behu píska vietor v ušiach
slabo ale predsa
až po ten takmer neexistujúci moment
keď vnoríš chodidlo do hliny
ktorý ťa zároveň poteší
aj sklame
Eliška Beranová
Menthamorphosis
V neděli jsem se proměnila v mátu. Podzemními výběžky dychtivých oddenků nasávám křišťálové kapky vzlínající z půdy. Voda vysvobozená z tmavohnědých temnot stoupá popínavým potrubím jemně ochlupených lodyh do mozolnatých dlaní levitujících listů. Uvnitř poletují sytě zelené konfety chloroplastů. Přeskupují světlo a vodu do tepajících mentolových mandal. Zvenčí možná připomínám nuzné listí pokorně prodlévající na zaprášeném okenním parapetu. Ale nenechte se zmást. Pravidelně vám posílám plaché polibky kyslíku obalené vonnými silicemi. Otřásám se pod tajuplným tancem manických molekul, díky nimž nemohu jinak než růst, rozsochatě růst a bezustání se směňovat s opulentním okolím. Jsem lidský výdech, ptačí píseň i mrtvé mravenčí tělo schoulené pod kamenem. Jsem plodem prolínání mezi nebem a zemí. Snad jednou, až budu velká, vykouzlím výrazné vřesově fialové květy a s odvahou odletím do polí v sosácích motýlů.
Depresní kužel, první
Pod stárnoucími studnami se rozprostírá depresní kužel. Podzemní vodu opouští síla stoupat z propadliště hlubin do žíznivých džberů, zurčících potoků a mizejících mokřadů. Rezignovaně odtéká pryč do díry darmožravého dolu drtícího krajinu za horizontem. Vysychající lesy překrývá prach. Pokořené potoky obnažují hejna hnijících ryb. Výkřiky popletených ptáků přeřvává bezcitný baryton rozzuřeného rypadla. Křehká křišťálová jezera vyvěrající mezi póry země těžknou pod silou deprese. Už žádný mátový čaj zalitý vodou ze studánky. Žádné procházky s přeplněným džberem prodchnuté pokorou a vděkem za dary ukryté pod povrchem. Nic než suchý záchod, kupy nevypraného prádla a plastové kanystry předražené vody poházené po zahradě. V takovém místě se nedá žít. Vzduch vysušený prachem řeže jak žiletky. Ulice připomínají léta nevětrané sklepení. Hrdla studánek zkormouceně klesají na zhroucených zvodních. Petice a stížnosti jako smuteční oznámení odeslané do vzdálených paláců. Nejrozumnější by bylo zatlouct okenice, zabalit vzpomínky do kufru na kolečkách a nasednout na první ranní vlak do vzdáleného velkoměsta. Přestěhovat se do drahého bytu a bezmyšlenkovitě napouštět vodu z kohoutku do křišťálových sklenic. Těšit se z prosperujícího dolu společně s ostatními a narkoticky nezúčastněně potlačit všechen vztek a slzy, které posílám jako omluvu umírající zemi.
Depresní kužel, druhý
Od jisté doby nosím na hlavě depresní kužel. Robotická rypadla na horizontu nezúčastněně svlékají zemi z kůže. Ostrými háky vytrhávají zuby z výkřikem vyšpulených úst. V odhalené kostní dřeni hodují kovoví červi. Z krvácejících ran dolují střípky kostí na podpal. Zjitřené proudy podzemní vody zalévají rozbolavělá zranění zející v zemi. Opouštějí svatyně studánek. Scházejí z poutních cest potoků. Propadají ztemnělými zvodněmi, aby naposledy pohladili zaprášené pomníky petrklíčových plání. Povadlé květy utopené v uhlí pomalu prohořívají v klokotajících kotlích přilehlého krematoria. Dehtový dech komínů zpopelňuje zářící slunce za horizontem. Zavírám oči před pavučinami prachu a propadám se do tmy.