Přírodní lyrika: Vybrané texty II.


V. Vomáčka


Konečně poručili děvčatům stlát vojákům a napájet je čichirem s medem

 

Míjejí cestou všelijaké povaleče

zelené žluté hnědé zabarvené

okrově i do černa

 

ševelení šišlání a prskání

hlásek v májovém vánku

probublávat zeleně a mlčet žlutě

 

s rychlostí pochodu se postavy

slévají v duhovou šmouhu

ze které soumrak uhněte

jedno bledé těsto

 

rozliš teď slova žen

od slov mužů a obojí

od zpěvu cikád

 

puzení k cestě i spočinutí

obcování živých cikád

nad nejhlubší hladinou tůně

 

 

 

Rozkoš z antagonismu

 

Na sobě nátělník po předposledním

farářčině milenci

který jej podědil od předchůdce svého

mládnou tví chlapci

ňadra však neúprosně gravitují k zemi

neochvějně v povětří

však víra ve vzkříšení všeho visí

zatímco nátělníku

přibývají skvrny co nejdou vyprat

 

 

 

Po koupeli upletou ti věnce z růží a karafiátů, budeš mít průsvitná motýlí křídla a dlouhé vlnité vlasy kolem půvabného čela

 

Zmatky v ranní mlze, loučení s dvojníkem

tulák vsazený do pralesa selských jizeb

zbloudí u plotny s kastrolem vejpeku

  

Ztratí čas pohledem na hodiny, křesadlo a mlýnek

zakopne o bludný kořen rozestlané postele

moře vyvrhne prostěradlo k černému rybaření

pramice snu uskutečňovaná ztečí

 

Obnovování prachu na dně truhly

ze svatých odlepují se šupinky

kůže a podobné drobné nečistoty

 

 

 

 

 

Ač nepřijal svět, staví v něm si dům, z potrhaných spodek, karet mariášových

 

Marně snažili se znechutit nám Simona a Garfunkela

výukou angličtiny. Aniž by učitelé ustrašení dívkám

sdělili, že bez znalosti řeči zvěře budou jen dál

rodit papoušky a na chlapce že nečeká než

tradice jalového příštipkaření.

 

I v lese zůstávám němým.

 

Kdysi dávno, na školním výletě Pálavou, odskočil jsem se

vymočit do křoví a hledělo tam na mě s důvěrou srnče

bezprizorné. Po návratu ke skupině se mi děvčátka

zlá vysmála.

 

Odešel jsem dnes ráno pro větve akátu a potkal kolouška

poděšeného zrovna jako tehdy.

 

I on odmítl mě adoptovat.

 

A kde jsou mloci, chrostíci, čolci,

Anička a Tomík?

 

Nejspíš každý sám se svým nevyhnutelným

vyhynutím.

 

Sedím teď za fládrovaným stolem. Z Příštpa přivezl

mi jej vloni soused. Stydne můj heřmánkový čaj

a teplá Bráník v plastové láhvi.

 

Mouchy na stropě, slavík Johna Keatse v knihovně,

způsobem výsměšným smrtelníkům.

 

 

 


Zuzana Gabrišová

 

guma / Prozatímní směrnice o provádění zásahů pracovníky tiskového dohledu z roku 1955

 

večer živých hlasů / za poslední dvě a půl století zmizelo 571 druhů rostlin

lidských (30. 7. 2020) vyčistil sklepy / což je více než dvojnásobek počtu ptáků, savců a obojživelníků

 

kosti, střepy, zdechliny / jestřábník Purkyňův, kakost lesklý, bříza nízká, orobinec

mokré zplesnivělé hadry strachů / stříbrošedý, toříček jednohlízný, zimozel severní

uvnitř / mihule říční, kapr obecný, jeseter velký, vyza velká, síh ostrorypý, plotice lesklá

 

ještě nějakou chvíli se dá žít / hřib šumavský, kalichovka půvabná

s čistými komorami / masečník kulovitý, housenice hlavatá, zimnička mechová

čistou síňkou (S. Buonaccini) / ušíčko rašeliníkové

dá se vypít pivo, vyslechnout si věci / outkovečka beskydská

přečíst nad čím zůstává rozum stát / Eosentomon kamenickiense hmyzenka, jepice ježovka

zoufat / Taeniopteryx araneoides pošvatka, útlenka čárkovitá, Ylodes simulans chrostík

 

čisté sklepy, milostí nasvícená místa paměti / šerokřídlec pampeliškový

nejsem hraničářka (hraniční porucha osobnosti) / zubr, norek evropský

nemusím to mít černobílé (když přišel Jaromír) / ostralka štíhlá, drop velký, dytík úhorní

ale jíst psy, jíst krokodýly a žraloky / racek bouřní, rybák černý, ťuhýk rudohlavý

nebo donášet i hrát / JAZYKY – lidé – světy

se nehodí / kankuamo, cueva, voto – Votická subskupina (pojmenována po vyhynulém kmeni Votů ze        

                      severu Kostariky)        

 

dělám si seznamy / pomořská slovinština, polabština

tahle báseň vedle nich musí být dlouhá / 52 afrických jazyků

udělali jsme díry / 109 jazyků severní Ameriky

do paměti a do přírody / 179 jazyků jižní Ameriky

bílá místa, čistě prázdné srdeční komory / jazyk tehuelche smrtí Dory Manchado 4. ledna 2019

svítí, zoufat / jazyk mandan smrtí Edwina Bensona 9. prosince 2016

jeden večer / písmo nüshu smrtí Yang Huanyi

než se znovu zaplním kostmi střepy / znakový jazyk Rennellese smrtí Kagobaie v roce 2001

zdechlinami strachy / Aka-bea, Akar-bale, Aka-kede, Aka-kol, Oko-juwoi, A-pucikwar, Aka-cari

všechny hlasy lidské uvnitř mě („krásné zlo“) / Aka-kora

smíří                                                                       / nesměřujeme jen k identifikaci (čitelnost), ale i k                        

                                                                            unifikaci…

 

 

 

 


Dominik Melichar

 

***

list lstí se

list lstí stulí se

list lstí listí stulí

je podzim

vzpomínky jinej kalendář nemaj vzpomeň

listí šustí

šusťáky se blejskaj proužky třpytěj fouká

vítr uvnitř

je teplo sauna pot uvnitř

nohavic

listí stulí se lstí šustí

do přilby je to malej strom

list lstí se

list lstí stulí šustí

srpy podzimu sviští kolem přilby

otáčí se

políčko po políčku prach sem

tam narýsuje expozici v temný

komoře pod přilbou

němou pod přilbou listí lstí se

list stulí se šustí šusťáky štěrk podzimní

vítr ve tváři políčko

po políčku

adventního kalendáře

otáčí

 

 

 

***

od severu vane fouká duje protivítr

okrádá tě cibule

plátek po plátku mohylu

jednoho jazyka maškary

na plevel do zbraně klasy

z předzahrádek afrikány skosit

stopit do rybníka rákosí

o slzy olupuje vítr

vane ze severu a láká západ kovovou

chutí krve za nehty mléko strdí žnou

cestovní agentury data nepříjezdu

s větrem v zádech stojí dostřediví turisté

v podhůří lámou jazyk

orfee avant garde

trháš kokardu

 

 

 

***

vymazali tě jak japonský penis vymýtili

tě z lesa i ze sídliště vyklučili

z front vyřešili

tě otázko svědí uniforma pod kůží když

opouštíš dům ve větvích po čtyřiceti tisících let

abys mohl říct abys mohl

nejsi dál semenem včelou holky tě nebudou

dál pít víc nebudeš čmelákem poseidonem hermem

messengerem se žlutým batohem pro tento svět

vsákni se pohlídali si tvoje krátery

vsákni se do terária

do luxfer

nepohoršuj

 

 

 


Viliam Nadaskay

 

Detox

 

na brehu zameniteľnej rieky

pretekajúcej stredom zameniteľného mesta

stojí nahá silueta

 

vnorí svoje telo do zelenej

hnedej

čiernej

niekedy červenej a niekedy modrej

hladiny

 

vykúpe sa v svite nemého pozorovateľa

vykúpe sa v asfalte tečúcom celým jeho životom

vykúpe sa v igelitovej perine

v tenzidoch olejoch amoniakoch

ťažkých kovoch siniciach plastoch

 

aby prekryl všetku svoju špinu

špinou väčšou a civilizovanejšou

 

znovu na brehu

s dokonale vylešteným svedomím

stúpi na vyplavené mŕtve dojča

a rozmaže si ho po chodidle

 

 

 

Úzkosť

 

možno by stačilo vybehnúť do mínového poľa

 

vystúpiť z auta

vstať od stola

otočiť sa od sporáka

a bežať

 

ale každé pole má hranice

pri behu píska vietor v ušiach

slabo ale predsa

 

až po ten takmer neexistujúci moment

keď vnoríš chodidlo do hliny

ktorý ťa zároveň poteší

aj sklame

 

 

 


Eliška Beranová

 

 

Menthamorphosis

 

V neděli jsem se proměnila v mátu. Podzemními výběžky dychtivých oddenků nasávám křišťálové kapky vzlínající z půdy. Voda vysvobozená z tmavohnědých temnot stoupá popínavým potrubím jemně ochlupených lodyh do mozolnatých dlaní levitujících listů. Uvnitř poletují sytě zelené konfety chloroplastů. Přeskupují světlo a vodu do tepajících mentolových mandal. Zvenčí možná připomínám nuzné listí pokorně prodlévající na zaprášeném okenním parapetu. Ale nenechte se zmást. Pravidelně vám posílám plaché polibky kyslíku obalené vonnými silicemi. Otřásám se pod tajuplným tancem manických molekul, díky nimž nemohu jinak než růst, rozsochatě růst a bezustání se směňovat s opulentním okolím. Jsem lidský výdech, ptačí píseň i mrtvé mravenčí tělo schoulené pod kamenem. Jsem plodem prolínání mezi nebem a zemí.  Snad jednou, až budu velká, vykouzlím výrazné vřesově fialové květy a s odvahou odletím do polí v sosácích motýlů.   

   

Depresní kužel, první

 

Pod stárnoucími studnami se rozprostírá depresní kužel. Podzemní vodu opouští síla stoupat z propadliště hlubin do žíznivých džberů, zurčících potoků a mizejících mokřadů. Rezignovaně odtéká pryč do díry darmožravého dolu drtícího krajinu za horizontem. Vysychající lesy překrývá prach. Pokořené potoky obnažují hejna hnijících ryb. Výkřiky popletených ptáků přeřvává bezcitný baryton rozzuřeného rypadla. Křehká křišťálová jezera vyvěrající mezi póry země těžknou pod silou deprese. Už žádný mátový čaj zalitý vodou ze studánky. Žádné procházky s přeplněným džberem prodchnuté pokorou a vděkem za dary ukryté pod povrchem. Nic než suchý záchod, kupy nevypraného prádla a plastové kanystry předražené vody poházené po zahradě.  V takovém místě se nedá žít. Vzduch vysušený prachem řeže jak žiletky. Ulice připomínají léta nevětrané sklepení. Hrdla studánek zkormouceně klesají na zhroucených zvodních. Petice a stížnosti jako smuteční oznámení odeslané do vzdálených paláců. Nejrozumnější by bylo zatlouct okenice, zabalit vzpomínky do kufru na kolečkách a nasednout na první ranní vlak do vzdáleného velkoměsta. Přestěhovat se do drahého bytu a bezmyšlenkovitě napouštět vodu z kohoutku do křišťálových sklenic. Těšit se z prosperujícího dolu společně s ostatními a narkoticky nezúčastněně potlačit všechen vztek a slzy, které posílám jako omluvu umírající zemi.

 

Depresní kužel, druhý

 

Od jisté doby nosím na hlavě depresní kužel. Robotická rypadla na horizontu nezúčastněně svlékají zemi z kůže. Ostrými háky vytrhávají zuby z výkřikem vyšpulených úst. V odhalené kostní dřeni hodují kovoví červi. Z krvácejících ran dolují střípky kostí na podpal. Zjitřené proudy podzemní vody zalévají rozbolavělá zranění zející v zemi. Opouštějí svatyně studánek. Scházejí z poutních cest potoků. Propadají ztemnělými zvodněmi, aby naposledy pohladili zaprášené pomníky petrklíčových plání. Povadlé květy utopené v uhlí pomalu prohořívají v klokotajících kotlích přilehlého krematoria. Dehtový dech komínů zpopelňuje zářící slunce za horizontem. Zavírám oči před pavučinami prachu a propadám se do tmy.