Teď vim, že když máš trubcokladný oddělky, tak tam můžeš matku hodit navostro. Jedno řešení je, že je sesypeš dohromady a vony se srovnaj mezi sebou, ty trubčice se povražděj. A pak tam normálně přidáš matku, vobalenou staniolem. Jak jim vytvoříš ten šok, že je sesypeš, tak to asi nějak funguje. Ale tak to sem zkusil jednou.
Mě taky strašně baví ty vosiřelci. Všude se píše ,,zrušit”, ale mě hrozně baví to zkoušet. Na těch sem se vopravdu hodně naučil.
Někdy je překážkou pro přijetí matky její doprovod. To sem na to koukal jak blázen před pár lety, tenkrát sem se s tim moc nepatlal, ono to na devadesátpět procent vždycky vyjde, že jo. Tak nakouknu dovnitř a vidim, že všechny ty doprovodný dělnice maj místo nohou kůly, zbyl jim jen první článek. Tak si řikám, to je v pytli, takže matka je bez nohou. A přitom matka byla úplně v pohodě. Takže voni vokusujou nohy jenom těm doprovodnejm, a tu matku pak kvůli tomu boji nepřijmou. Nějak se nesnesou s těma dělnicema, pravděpodobně je to proto, že ty si chrání vlastní matku a vytvářej nějakej stres, takže se prostě jejich feromony neprolnou, jednoduše ji neberou, nekrměj se. Ale když tam dáte matku samotnou, tak ta šance je daleko větší. Když je sama, nemá na výběr a musí vod ostatních přijmout sladinu. Třeba když se do tý klícky nedá těsto, aby si matka nemohla uždibovat a krmit se sama, tak je to vždycky lepší. Musí si vyžebrat potravu vod těch mladušek a tím pádem se její feromony vmísí do toho včelstva.
Když sem se na to ptal Leoše, tak říkal, že je dobrý mít mlhovku, a když tam tu matku přidáváš, prostě je všechny skropit. Tim, jak matku namočíš, rychlejc se začne vypařovat z klícky její feromon.
Leoš taky přišel s metodou rozmazávání matek, což taky neni pro každýho. Chytnout starou matku a rozmazat ji po klícce, kterou přidáváš. Nezkoušel sem to a nikdy sem reálnej význam nepozoroval.
Teďka se taky psalo, že když se přidávaj víc než dvě matky, tak se přidaj třeba do třech rodin, a další den se proházej. To způsobí, že ostatní trochu ztratěj paměť a na tu první matku zapomenou, protože vony si ji pamatujou feromonálně. A když se to potom přeházej znova, tak jim v tom uděláš maglajs, a prej ty matky přijmou líp. To sem nikdy nezkoušel, ale když vo tom tak přemýšlim, zdá se mi, že je to docela pravděpodobný.
To se dělá tak, že se matka hodí do lihu. Feromony se rozpouštěj v lihu, no. Takže lahvičku, líh a třeba tři čtyři matky. Ty se tam nechaj klidně do dalšího roku. A pak se to tam nakape. Neřezat, hodit celou. Ale já bych to nedokázal, zranit si matku. Když si vzpomenu, jak sem si ji před dvěma lety piplal a teď bych ji měl zamáčknout, tak se mi potí čelo.
Mirek měl taky krásnou metodu, která souvisí s tim rozmazáváním matek. Tvrdil, že když chodí a něco kontroluje, pravidelně nosí v kapse mladou matku. Takže když se mu za tý procházky nějaká stará matka zrovna nelíbí, tak von ne že by ji vyhodil, von ji jenom maličko přimáčkne. A dá jim tam v klícce tu mladou, co má v kapse. No a vony ještě do třetího dne starou matku cítí, ale dojde jim, že umřela a tak tu novou přijmou mnohem snáz. Ta stará třeba během hodiny dodejchá a vony to ví, že právě přišly vo matku a berou to jako tichou výměnu.
Když sem zjara dělal kontrolu, jestli maj ještě zásoby, tak najednou vidim, že jedna rodina byla už prostě vadná – dole napadaný mrtvolky a mezi nima svítí voznačená matka. Tak sem si ji takhle položil bokem a kontroluju dál. Vtom vylezlo slunce, udělalo se teplo a dělnice vylítly. A najednou koukám, tam normálně jako by na něco dorážely. A vony dorážely na tu matku, na tu mrtvou! Totiž jak na ni zasvítilo slunce, tak se rozvoněla. Ale tvrdě do ní šly teda.
To sem čet někde, že ji vítaj, když se matka někde nechá – mrtvá nebo i živá – když je položená někde, tak taky tam jsou hned včely většinou. A někdy jsou na ni agresivní, a někdy…
Ta druhá metoda, která se mi vosvědčila, je jednoduše smetenec. Smetenec a matka – dát je do sklepa, kde je míň jak deset stupňů a krmit lahví. Nebude tam nic. A pod tu lahev dát matku s tou klíckou a zavěsit ji. To je metoda, která se popisuje všude. Vony se musej stáhnout do chomáče a tím musej obejmout tu matku a jsou donuceny ji přijmout. Matka je provoní. Když nemaj plod, a musej se stáhnout a sou v týhle vazbě, tak ještě aby mysleli na to, že chtěj tý matce něco udělat.
Do menšího společenstva je to prostě vždycky jednodušší než do dospělejch. Když tam není plod, tak je to lepší. A jak sem řikal, rád matku přidávám, když se na to můžu dívat – přidám ji na ten plást a pozoruju, jak se chová. Sleduju chování tý matky – poněvadž ostatní vypadaj ještě v pohodě, to žádná nepřiběhne a hned se na ní nevrhne – ale když ta matka zvedá nohy, to je jako třeba blbý. Třeba je zbytečně přecitlivělá, to nevim, ale když sem to viděl a takhle sem ji tam nechal, tak se většinou stalo, že tam pak nebyla. Ale když vám na tý matce uplně nezáleží, tak to zkuste pozorovat a zkuste se dívat do podmetu. Většinou to skončí tak, že tu matku vyženou někam na kraj rámku do toho podmetu a tam se kolem ní semknou. Pak to klubko jednoduše vezmete do ruky, většinou žihadlo nedostanete, dáte je pryč a ta matka ještě žije. Takže ony ji semknou a hned to žihadlo nedostane, ale má to sečtený a umírá docela dlouho a to žihadlo nevim kdy dostane. Prostě, mnohokrát sem takhle tu matku zachránil, že sem je proste rozplet. Ona měla třeba vokousaný křídla nebo nohy, nevim jestli se jako ty dělnice vostýchaj to žihadlo použít, takže ji jenom zmáčknou a vokousávaj.
Nejhezčí zážitek mám tehdy, když je nějakej vosiřelec, nějaký společenství, kterýmu chybí matka, a já tam tu matku přidám navostro. Teďkon všechny zvednou ty zadky a větraj uplně nadšeně, vypouštěj ten feromon a během pěti deseti vteřin celý společenství začne hučet a všechny jsou hlavou k tý matce, to je neuvěřitelnej zážitek, krásná vůně, to bzučení, jak vítaj matku. To je pro mě jeden z nejsilnějších momentů, když sou vopravdu z tý matky nadšený a dlouho jsou slyšet na hrozně velkou vzdálenost.