Antitěla
Obludné tvary mužských a ženských těl.
Vánoční perníčky od babičky.
Dušené maso v hladových ústech.
Kanibalismus
povolený za každého počasí,
za každé nálady.
Soused cvičí na housle,
nástroj, co rve uši
jako když zabíjíš kočku
za bojkot suchého záchodu.
Krása, plod v rukou člověka,
seschlá švestka. Naše rty modrají.
Zalykáme se jeden po druhém.
Při všeobecném nedostatku kyslíku
na sebe šmatáme v pekárně.
To nejlevnější zboží byly vždycky rohlíky.
Kouříme cigarety a kolem se valí
nouzový signál na opuštěném ostrově.
Kapitalismus
Domov je práce, práce je domov.
Otec, nepřítomný a perfekcionistický,
tašky padající ze střechy
na kočky s myší v zubech.
Přeměřuji si tuk na břiše,
vlastní soběstačnost a odvahu.
Potřebuji nebezpečí.
Dopamin se mi vylévá
z mozku do útrob,
tsunami, mléko, kyselina.
Vyhledávám incentivy, informace,
jsem poškozená
jako balík z tovární výroby
na cestě za Atlantik.
Za prací, kulturou,
zvyky, kapitalismem.
Únava
I.
Únava z neustálého hraní rolí.
Scvrknutí osoby na tělo a hadry.
Hranice břehu a proudu.
Konformita a anarchismus.
Objímání a ústrky.
Rozlišování důležitého a balastu.
Pečení chleba a procházka v parku.
Upravené trávníky a pevné nervy.
II.
Vyholené hlavy a pohlaví,
povinné sestřihy vojáků.
Klid před bouří,
dům plný molů a motolic.
Chuchvalce prachu v poušti,
cigaretový kouř v průduškách.
III.
Obrušuji si ztvrdlou kůži z pat,
vytrhávám zkrvavený zub,
rozčesávám vlasy s lupy,
zbavuji se sebe sama,
zamotávám se do rubáše,
prachu z vlastních slov,
vazelínou pokrývám si obličej.
Sexuolog
Klíční kosti pěkných kluků, holek.
Špagátová ramínka, tvídová saka.
Femininní straky, maskulinní orlové
kradou si navzájem rozpětí křídel.
Závist, pukrlata, úsměvy, úšklebky
v pracovně sexuologa.
Na zdi fotky kmenů a korun,
jeho a její dětství,
autohavárie, melodramata, úchylky.
Vyřezáváš mé kosti
a omýváš mou nohu.
Žiju s tebou v celibátu
stáří a moudrosti,
mé i tvé klíční kosti
plují na noční hladině srdce,
seschlé švestky vnitřností,
žábry používané k překlenutí dna.
Domov
Železné zásoby, co dům dal,
prázdná lednička, vnitřnosti v mrazáku.
Vaříš hrách, voda bublá a podobá se vině,
kde se vidíš za deset let, ptají se tě
na pohovoru i v hospodě, mlčíš
a dáváš dýško tučnější než tlačenka,
cos jedl s dědou ještě, když žil.
Tvůj odkaz je v penězích, třpytí
se na tebe za to úsměv tvý holky,
musíš koupit novou ledničku,
ta stará netěsní a teče z ní
jak z tebe po maratonu, kde ses neumístil.
Domácnost má na starosti tvoje holka,
domov je tvoje holka, tvoje holka
bydlí uvnitř tebe, uvnitř těla i duše,
roubenka, ta novostavba, cos vybudoval
za peníze z práce ve školce, doufáš,
že i zde jednou uslyšíš dětský křik
podobný rackům na moři, těm tvorům svobody.