Jozef Mrva ml.: Zákaz lidstva

Je úkolem přestat být člověkem 

 

Vstupujeme do věku neoplanetární intimity

ty a já

ekosexuální revoluce materializující eschatologické vektory

prohlížíme si obrázkovou knížku o dospívání

už dávno nemluvíme o lidech protože

je úkolem přestat být člověkem

jak toho máme všichni dosáhnout?

 

Můžeme se zničit navzájem

ty a já a vy

každé ráno místo jógy

antihumanistická tantra

tai-či asymetrické války

železobetonová krav maga

plovoucí plastová kama sutra

 

Můžeme se rozplynout navzájem

my v ně a to skrz tebe a mě

budeme si hrát na hlemýždě

plazit se škvírami do podmořských kuřáků

ukládat naše ostatky do ropných vrtů

těžit antropomorfní biomasu

antropocentrismus jako základ pro sushi

 

Můžeme se zakázat navzájem

my vy oni ony ona

postplanetární legislativní rámce

systematické proklínání lidského druhu

think-tanky exopolitického neoliberalismu

dějiny ontologie přepsané na ornitologii

katedry experimentální post-kosmologie

 

 

 

 

 

Saruman vs. Superman

 

Ostrava v boji za nezávislost

obě strany mají tak nějak navrch

paktujeme se s vnějškem

potřebujeme legie nezaměstnaných

Superman se nám směje ze slonovinové věže

někdo po něm háže žehličku, nedoletí

 

V Ostravě jsme založili chalífát

ale svou vůli podrobili ještě divnějším bohům

cizejším než vesmír

státní nakladatelství vydává jejich poezii

Ostravské dny a noci, už v tom plavem trochu

platové podmínky stále nuzné

 

Ostrava těžká jak olovo

ocelová těla prodaná světlům z vesmíru

víc než vlastníme je nyní v jejich rukou

dávné spory tak ale nevyřešíme

křehký mír substituujeme heroinem

a reaktory na obohacování uranu

 

Na jaře je uran stále svěží

svěží jako vítr v dáli kam není vidět

ale přesto jsou cítit jisté rozpaky

rozpory a neduhy

trabanty jedoucí na uran nesoucí vlajky

oslavíme vítězství a prodáme se světlu

 

 

 

 

 

Zákaz lidstva II 

 

V osm ráno se neoblečeme

nezavřeme dveře a neodejdeme

neuposlechneme výzvu k odchodu

nedodržíme příkazy svých nadřízených

nepustíme si k tomu televizi

nepůjdeme se radši projít

 

V devět se nezačneme sprchovat

nevydáme prohlášení a nepřečteme si zprávy

nebudeme zvedat telefon ani číst maily

neuvaříme čaj a neuděláme snídani

nevypereme žádné prádlo

nevyžehlíme ani nezameteme

 

Ani kolem desáté nebudeme jíst

nepokusíme se dýchat zhluboka

nepokusíme se o sebevraždu

nevyrosteme ani nevyzrajeme

nenecháme se poznamenat vůbec ničím

nepoznáme nic zvenčí a nenaučíme se nic

 

V jedenáct neusneme

neprojdeme zkouškou

nebudeme pak ani dýchat

nezhroutíme se a nikoho nezabijeme

neuděláme ani krok ani zpět

nezraníme se u toho

 

Ve dvanáct nás nebude škoda

nepřejede nás žádný vlak

nevybourají se žádná auta

nevyjdou žádné knihy

neproběhnou žádné volby

nezapadne žádné slunce

 

 

 

 

Vichry

 

čelíme tomu, co nejedná

nejde stát rovně proti prudkému větru

osmaží nás to zaživa

jako mravence lupou na slunci

snažíš se říci to nahlas ale všichni víme

ostnaté dráty nepomůžou a neoddálí

vichry co nás nahradí

nebudeme potřeba

přijde absence potřeb

absence jednání a úmyslu

jen kolísání, hemžení a víření 

 

 

 

 

Anihilacionismus 

 

Brutální leninismus ve stoje

Země se stane placatou

Prolejeme krev majitelů ubytoven

Prodáme nánosy bahna

Vyvraždíme pozemšťany

Proklejeme Tolkiena

Vyndáme z kapes žvýkačky

Oplodníme transportéry a remorkéry

 

Z výsledného chaosu vytěžíme politické body

 

Do Doby Plastové vkráčíme poslepu a pozpátku

Prášky na praní vhodíme do trhlin ve vnímání

Vyzevlíme poslední cíga a zařízneme poslední prase

Ortodoxním rozumíme to, co se navrací ke kořenům

Tak spálíme všechny obrazy světa a vymažeme disky

Stavby proměníme v trosky a staveniště v písek

Zfalšujeme všechny audity světa

Nadiktujeme všechny vstupy do všech počítačů

 

Co vlastně znamená politika, když zakážeme člověka?

 

Provdáme se za uhlí a za zkamenělé cypřiše

Prolejeme ropu otvorem pro Pratchettovu Zeměplochu

Vykováme železné panny podle zapomenutých obrazů žen

Prosejeme zbytek vody sítem prokletých nanočástic

To, co jsme zakázali, navždy spálíme

Proto to, co bude následovat, bude lidský jazyk

Naše privátní komunikace přestane existovat

A tahle báseň nebude reprodukovatelná 

 

 

 

Vestfálská úmluva 

 

Zákon káže považovat hlínu za živého tvora

asambláže nahodilosti a skrumáže

podrývání bagrem jako velezrada

jakou suverenitu mají krtonožky a termití božstva?

 

Zákon káže nakládat s hlínou jako se sobě rovným

otrokářské kolonie hromady červů vedle terárií

nechtělo se nám moc do toho, ale nebylo moc na zbytí

prokletý ostrov ve výši očí jako ve výstavním prostoru

víc jak dva se vedle sebe nevejdou

ač jsou plné zetlelých mršin povstalců i civilních obětí

hlínu považujeme od té doby za posvátnou

demokratizace popela ve který se obrátím já i ty i my

 

Vestfálské pojetí státu nezná pojem hloubky ani výšky

právo na sebeurčení potemníkům a krtkům

přelétavá suverenita supů a havranů

termití a mravenčí městské státy

 

Probodneme trubici skrz celou zeměkouli

zakroutíme ji a dáme do smyčky

v této trubce vybudujeme suverenitu

uhájíme ji před vojenskou intervencí USA

 

Nakreslí kvůli nám nové mapy

nebudou již placaté

budou kolážovité a neforemné

ke každé mapě dostaneme

klubko hliníkového drátu

atlasy budou průsvitné

aby viděly to, co jimi protneme