Zapomenout klíče – klíče Zapomenout
Vymykáš se mi.
Stín zavírá
svoje oči do rytmu
asfaltových hodin.
Tma zavírá
svoje oči na podlaze
na petlice.
I skleněná okna jsou tekutá:
to je řád,
to je dar, ač jen
ustrojený-neustrojený.
Slova jsou zlaté klícky,
chovám v nich nejvzácnější druhy. Petlice má tma,
já klíč spolknutý.
Vymykání se tvému kruhu
je očistné
a zamykací.
Noc zavírá. Bude ráno.
Až nás voda podemele,
to mi slib.
***
Tvůj lék na bolest
je tak samozřejmý.
Tak samozřejmý
jako není a kdysi býval déšť.
Už v mladším školním věku
jsem něco zahlédla, to jsem nemohla tušit
podlahu, která mi do chodidel
zapichuje vlasy.
Otočení jsou obtočení,
svíjení se stane uzlem.
Mráz odejde, mrákoty
zůstanou. Dveře je možné učinit
přístupnější zvukům
a držet je zavřené.
Někde spíme. Odvíjení je
zamotávání. Podoba. Čelní
náraz. A vítr, ten se prochází
mezi listím.
***
Hodiny mají nenasytné, nevyspalé ruce.
Zítra
okolo třetí ráno se včerejší večer
začne stáčet, okolo
třetí ráno se včerejší večer
začne stáčet okolo
jitra.
Moje ruce
se založily na obzoru.
Ten neví, že bude nahlížen s hudbou.
V čase se sbírá ráno.
Jenom čekám, to je celé.
Změny ve zrakovém poli
Došlo ke změnám ve zrakovém poli. Květiny vadnou, chodníky pomíjí. Oko je do duše okno, kde jsi z mého okna, kde jsi před mýma očima. Možnost se poznat vyprchala. Zbývá to, co se v čase pevně událo a co ve své danosti také vyprchává, ztrácí se každou minutou.
S narůstajícím počtem slov jsme si dál.
Pověz mi ještě, jaké bylo ten den počasí, pověz mi o dešti a jak ho cítíš. Nikdy už tvoje nebe, jen ve tvých pamětech, jen ve tvé paměti. Pouze ty v mojí paměti. Držení za ruku vypovědělo svůj pobyt. Některá vůně vždy zmizí, domy mohou měnit své majitele a ti pak mění svoje domy.
Myslím na les a rybíz a brambory. Myslím na sad za domem. Zahradu bez konce, kulatou zahradu. Písek plný kamínků, káď s vodou, ostružiny. Vždycky oheň. Vždycky popel.
Trvalost
Nakreslím si kruh,
stanu se kulatou.
Stanu se kružítkem.
Dřevo papíru.
Strom svých slov.
Dřevo nekončí. Lesy ano.
Skvrna na lesklém, hladkém povrchu.
Vždy a tedy všude –
svět je operační stůl.
Jak tedy s rukama od krve,
jak tedy rukám od krve
dát bez ostychu napít.
Nápadná opatrnost je výlučnou podmínkou
výlučnosti.
Nápadná opatrnost je výlučnou podmínkou
vyloučení
ze všech geometrických útvarů.
Skvrna trvá, než se stane znamením,
dotyk trvá zcela – nesmyješ ho.
Každé všechno je složité.
Místa a sekvence hlavové,
vzpomínky
svéhlavé
krky
otáčí se nikam.
Někam není,
někam je zaniklé.
Začínám vidět kontury, náznaky obrysu
svého obrysu.
Hýbu silou
mezi nárazem a dopadem.
Zapomenout klíče – klíče Zapomenout
(Tvůj lék na bolest…)
(Hodiny mají nenasytné, nevyspalé ruce…)
Změny ve zrakovém poli
Trvalost
