Anna Luňáková: Zatímco štěně píše dějiny

***


Tohle je náš příběh.

 

tak ne pravdě podobný

že běžet rozoraným polem je proti tomu

ježiš ty boty jsou tak ztěžklý já tam snad nedojdu to je úplně skvělý

jako najít klacík co dokonale pasuje

do dlaně výletníků ještě rozesmátých vichřicí

a včerejším hromadným úprkem před svítáním

je to příběh nedopsaných libret

ve kterých se pomiloval dirigent se svou vysněnou hůlkou

 

vždy když přistaneš v jiném světě

už nejsi člověkem

tím spíše člověkem

 

má člověčina mě prostoupila

a každé kilo těla

získalo novou definici

 

měsíc nevisí měsíc letí oblohou

je to turecký měsíc

je to fregata

ve smutných kulisách sídliště

kde jsme se jako malé praly

uřvané ampliony hlásí

že bude ještě hůř

 

někde nad námi když se hádáme

se vždy krčí lidé v tunách kovu

a podstupují nutné zlo v rámci téhož letu

za svými sny

svět třicátých let je fantastické místo

existuje had co se naučil chodit po dvou

a dokonce i já jisté věci nesním

 

cválali jsme tak rychle že mu pěna

stékala po krku až k nohám

ale nedbali jsme ničeho

prostě jsme se hnali jako štěstí

do náruče každého okysličeného tvora

 

vždy když se proud zastaví

umře malý pstroužek

i kdybys měla močit do proudu

rozjeď to

nebo diamanty zhrubnou a zpěv se vytratí

už nikdy si nesáhneme na tón C6

žen které si daly tu práci

aby se naučily zpívat v souladu s dobou

 

tohle tělo které ťuká písmena

se cítí v pohodě až na pár kostí

co by mohly být pružnější

tahle hlava co písmena sleduje

cítí že tělo je příliš těžké

a tak rychle překlikává obrazy

aby se jim mohla obdivovat

 

tahle hlava co se mě natrápila

co se naukončovala poezie

a kolikrát vyhlásila válku

všem otevřeným obloukům

tahle hlava mě mučila prostřednictvím know-how

které se získává jedině dospíváním

tahle hlava říká dobrá uspěla jsi ale ještě pořád můžeš padnout

tohle tělo říká my víme teď teprve přijde stáří

a bojíme se

tahle hlava říká tak a smrt je blízko a všichni jsou daleko

už nikdy tě nenechám pocítit opravdovou slast

budeš žít ze vzpomínek

budeš si leštit boty a v ten moment spatříš

jak je celý byt zanedbaný zaprášený prádlo seprané

nebudeš se moci nadechnout

taková já jsem hlava

a takovou mám moc

nad tebou tělo to těžké ohavné tlusté tělo

které by mohlo být diva 

ale neumí tón C6

 

Vyřešit konflikt hlavy a těla se dá jedině štěnětem.

 

štěně totiž bezohledně letí jako planeta

v proudu čehokoliv co teče

moč čas vlasy světlo nebo třeba nervy

a letí nevisí odmítá makovou panenku

i s motýlem Emanuelem

teprve ve třicátých letech doopravdy docením

nezměrnou zářivou nádheru vůle

absolutního odmítnutí podlehnout tělu a hlavě

ti dva idioti totiž píšou osud

zatímco štěně píše dějiny

a nepotřebuje k tomu znát ani jedno písmeno ani jeden znak

z vynálezu věže

 

když jsem se učila řecky když jsem se učila latinsky

když jsem se učila česky když jsem se učila francouzsky

když jsem se učila japonsky když jsem se učila portugalsky

když jsem se učila anglicky když jsem se učila

tak starý hloupý technik vrčel ať si dám pauzu

nikdo toho nesmí umět víc

než by on považoval za správné

 

ale já měla smlouvu se světlem

které pro mě kreslilo po prázdných blankách kinofilmu

výroba šému nikdy nebyla jednodušší

je to doslova how to 

krok jedna podívej

krok dva počkej

krok tři přijde sám

a pak už jen smích jako duhový kruh

opět jsi dokázal vyrobit lásku!

a vůbec nikdo ti nemusí gratulovat

nemusíme kvůli tomu mít meeting

stačí to zvětšit

 

a tak se stanu větším

až budu největší na celém světě

co by to bylo za srdce

kdyby se do něj vešel jen člověk

a povinná spojitost krevního oběhu?

srdce je otevřená brána

ne, jsou to vrata od kravína

a každý den z něj ráno i večer

vybíhá hromada strakatých telátek

s těma očima co už znáte

s tím světlem na kterém jsme vyrostli

s tou cute neohrabaností pravdy

jim to podkluzuje když radostně

poskakují mezi stébly trávy

 

jistě že kolem bude vždycky chodit hlídač

ale my jsme nikdy nechtěli

mít čapku s bambulí a nohy nahoře

my jsme byli býložraví dravci

napumpovaní zájmem

vůči všemu co se hýbe

 

když je furt podzim není nikdy pozdě

vždyť vidíme ve tmě a laskáme se v pološeru

jsme generace co se nepřihlásila o slovo

sboristky ve flitrovaných šatech

s tanečními pohyby pop-stars

nechceme stage

ale párty vzadu v šatně

kde mužské kostýmy visí spolu s ženskými

jsme schopni v rekvizitáři ukrást umělou kytici

a tak dlouho ji chodit zalévat

až na ní vyrostou nové pupeny