***
Tohle je náš příběh.
tak ne pravdě podobný
že běžet rozoraným polem je proti tomu
ježiš ty boty jsou tak ztěžklý já tam snad nedojdu to je úplně skvělý
jako najít klacík co dokonale pasuje
do dlaně výletníků ještě rozesmátých vichřicí
a včerejším hromadným úprkem před svítáním
je to příběh nedopsaných libret
ve kterých se pomiloval dirigent se svou vysněnou hůlkou
vždy když přistaneš v jiném světě
už nejsi člověkem
tím spíše člověkem
má člověčina mě prostoupila
a každé kilo těla
získalo novou definici
měsíc nevisí měsíc letí oblohou
je to turecký měsíc
je to fregata
ve smutných kulisách sídliště
kde jsme se jako malé praly
uřvané ampliony hlásí
že bude ještě hůř
někde nad námi když se hádáme
se vždy krčí lidé v tunách kovu
a podstupují nutné zlo v rámci téhož letu
za svými sny
svět třicátých let je fantastické místo
existuje had co se naučil chodit po dvou
a dokonce i já jisté věci nesním
cválali jsme tak rychle že mu pěna
stékala po krku až k nohám
ale nedbali jsme ničeho
prostě jsme se hnali jako štěstí
do náruče každého okysličeného tvora
vždy když se proud zastaví
umře malý pstroužek
i kdybys měla močit do proudu
rozjeď to
nebo diamanty zhrubnou a zpěv se vytratí
už nikdy si nesáhneme na tón C6
žen které si daly tu práci
aby se naučily zpívat v souladu s dobou
tohle tělo které ťuká písmena
se cítí v pohodě až na pár kostí
co by mohly být pružnější
tahle hlava co písmena sleduje
cítí že tělo je příliš těžké
a tak rychle překlikává obrazy
aby se jim mohla obdivovat
tahle hlava co se mě natrápila
co se naukončovala poezie
a kolikrát vyhlásila válku
všem otevřeným obloukům
tahle hlava mě mučila prostřednictvím know-how
které se získává jedině dospíváním
tahle hlava říká dobrá uspěla jsi ale ještě pořád můžeš padnout
tohle tělo říká my víme teď teprve přijde stáří
a bojíme se
tahle hlava říká tak a smrt je blízko a všichni jsou daleko
už nikdy tě nenechám pocítit opravdovou slast
budeš žít ze vzpomínek
budeš si leštit boty a v ten moment spatříš
jak je celý byt zanedbaný zaprášený prádlo seprané
nebudeš se moci nadechnout
taková já jsem hlava
a takovou mám moc
nad tebou tělo to těžké ohavné tlusté tělo
které by mohlo být diva
ale neumí tón C6
Vyřešit konflikt hlavy a těla se dá jedině štěnětem.
štěně totiž bezohledně letí jako planeta
v proudu čehokoliv co teče
moč čas vlasy světlo nebo třeba nervy
a letí nevisí odmítá makovou panenku
i s motýlem Emanuelem
teprve ve třicátých letech doopravdy docením
nezměrnou zářivou nádheru vůle
absolutního odmítnutí podlehnout tělu a hlavě
ti dva idioti totiž píšou osud
zatímco štěně píše dějiny
a nepotřebuje k tomu znát ani jedno písmeno ani jeden znak
z vynálezu věže
když jsem se učila řecky když jsem se učila latinsky
když jsem se učila česky když jsem se učila francouzsky
když jsem se učila japonsky když jsem se učila portugalsky
když jsem se učila anglicky když jsem se učila
tak starý hloupý technik vrčel ať si dám pauzu
nikdo toho nesmí umět víc
než by on považoval za správné
ale já měla smlouvu se světlem
které pro mě kreslilo po prázdných blankách kinofilmu
výroba šému nikdy nebyla jednodušší
je to doslova how to
krok jedna podívej
krok dva počkej
krok tři přijde sám
a pak už jen smích jako duhový kruh
opět jsi dokázal vyrobit lásku!
a vůbec nikdo ti nemusí gratulovat
nemusíme kvůli tomu mít meeting
stačí to zvětšit
a tak se stanu větším
až budu největší na celém světě
co by to bylo za srdce
kdyby se do něj vešel jen člověk
a povinná spojitost krevního oběhu?
srdce je otevřená brána
ne, jsou to vrata od kravína
a každý den z něj ráno i večer
vybíhá hromada strakatých telátek
s těma očima co už znáte
s tím světlem na kterém jsme vyrostli
s tou cute neohrabaností pravdy
jim to podkluzuje když radostně
poskakují mezi stébly trávy
jistě že kolem bude vždycky chodit hlídač
ale my jsme nikdy nechtěli
mít čapku s bambulí a nohy nahoře
my jsme byli býložraví dravci
napumpovaní zájmem
vůči všemu co se hýbe
když je furt podzim není nikdy pozdě
vždyť vidíme ve tmě a laskáme se v pološeru
jsme generace co se nepřihlásila o slovo
sboristky ve flitrovaných šatech
s tanečními pohyby pop-stars
nechceme stage
ale párty vzadu v šatně
kde mužské kostýmy visí spolu s ženskými
jsme schopni v rekvizitáři ukrást umělou kytici
a tak dlouho ji chodit zalévat
až na ní vyrostou nové pupeny