Iva Vyskočilová: Zavolej deseti náhodným lidem

*

houpací křeslo v březovým háji

tam kde mě v létě napadla

ta nejkomplikovanější myšlenka

la vita e bella

přístav bílejch stožárů

nebe pokrytý zelenejma motýlama

ne a klid se od sebe oddělili

sluneční nit se provlíkla mýma perforacema

a znehybnila mě

usínat je víc než usnout

 

 

 

 

*

slyším žíly

život

jako když protejká hajzl

ucho na zápěstí

předloktí sluchátko

zavolej deseti náhodným lidem

nebo se stane něco strašného

tak strašného

jako volat deseti náhodným lidem

 

 

 

 

*

sídliště monitorujou havrani

a rozhazujou z hrdel

kre kry kre kry

zvuk se tříští o panel

je to chorál je to chorý

adventně vyzdobenej nonstop

plnej těl bez hlav

kapr v rukou vykonavatele

zpívá koledy

realita má nefunkční repráky

 

 

 

 

*

jsem já

okolo mě voda

okolo vody vana

na okraj vany usedla žena

a začala hrát na harfu

kdo jsme?

jste plachetnice

řekla její dcera

 

 

 

 

*

jakou rychlostí se pohybuje žena

jdoucí po ulici

oproti ženě popocházející v tramvaji

jedoucí opačným směrem

jaká je pravděpodobnost

že zítra ráno nahý

spolu posnídaj cigaretu a žlutej meloun

jaká je pravděpodobnost

že jedna z nich jsem já

 

 

 

 

*

osum slepeckejch holí

pavouk kráčí po skle

takový je ticho

těhotná kočka

sleduje březí paní

má na krku obojek

nejspíš někomu patří

 

 

 

 

*

už jenom patnáctkrát se nevyspíme

a veselme se

metrem choděj revizoři

rozdávaj vánoční dárky

Vietnamci prodávaj modrý jmelí

líp to vystihnout nemohli

 

 

 

 

*

v prostoru levituje sako

s broží připomínající trilobita

zítra je úplněk

mojí ulicí prošel člověk s violoncellem

a prolítnul pták vyhynulýho druhu

hlasy se rosily z omítky

bublaly jako asfalt

nebo zahnilý psychobebíčka

kolem okna se mi spustila

na stuze pani v latexu

a řekla

di spát