MOS-15
hranice které se zdají nepřekročitelné jsou
bimodální
jako tvoje prsa
mezi nimi příkop, zbytky železobetonu
hrozba tetanovky ve čtvrtek v pět odpoledne
jód, otrávená sestřička
obrovská bublina v pítku která
uspokojivě žbluňkne po třetím kelímku vody
stejně jsme tam slezli
mezi obrovskými šedými hranoly
se propadneš do třech let spadaného listí
měkkého mechu
sladké vůně rozkladu
někdy musíš vážit cestu na okraj
zkoušet jak daleko od kmene tě větev ještě unese
sednout si do příkopu
to je to pravé místo pro šepot
nikde nikdo
já ještě nejsem a ty zrovna zjišťuješ že přestáváš být
ve stínu polorozpadlého posedu to řekni do ticha
polohlasem, poločlověče
některé radosti jsou jako kopnutí do břicha
jako blesk z čistého nebe
znovu a lépe
normální lidé se koukají na porno
na maloměstě čtu jméno růže
půjčuju si jazyk biblického utrpení
aby se dalo ospravedlnit
že se mi líbí když holky křičí
a nějak to ve mně zůstává
slibuješ že pro mě to zkusíš
(křičet)
(být holka ti už docela jde)
historie se opakuje
jsem úplně jako lawrence z arábie z filmu lawrence z arábie
tvůj křik je damašek a já ti ho dám
cink
jsem přece zrůda, co chodí, omlouvám
se mnou by musel padnout už celý svět
vemte místo hergot tak
sakra vemte přece se
nebudete plazit
neboj nejsi holka jenom když
tě biju nejsi jenom
holka nejsi jenom když
tě bijou briggite
přece si před sebou nebudem
hrát na katolictví
hobit
vy jste nám chtěli kouřit péra když jste chtěli bejt básníkama
byl to takovej tanec spíš
měl by se omluvit ale on to neudělá
ona je velká vědkyně a on je píčus
sofia
mezi všemi tvářemi pod nánosy požehnaných sazí vypadá svatý sergej obzvlášť nebinárně
bezvousý s očima panny marie
kterou s pláčem šestkrát za sebou líbá babička
(2 leu za polibek a pak že je počestná)
tenoučké pařátky svíček se natahují ke stropu
kadidlo je nenávratně zažrané do jejího šátku
koberců shrnutých u zdi
cigarety a svatost jen tak nevypereš
opilá katamarán
rozeber rody ve své hlavě na stavební díly jak poličku z ikei
zkus se dobrat podstaty
nenajdeš nic
myšlenka nahrazuje myšlenku
za chvíli budeš ona ne jako žena ale
jako loď
později ještě stěžeň a kus ráhnoví
on jako koráb, ze stejných prken
po téže hladině
nad hlubinou
complexify (dojmy z osy)
v kombinacích tvých rukou
rozkroku a úst
popíráme dualitu
pustina na obou stranách, vnitřní vymítání
cvaká klepety
a bují
jak chceš dekonstruovat když stejně
stavíš z těch samých cihel
tvá díra foucaulte
je černá
vlhká
úvod do klinické psychoanalýzy
zaštěkej
jsi pes
je ti jedno že žereš tělo bez orgánů
roztaháno po poli
vlci neměli šanci
haf haf
všechno je přenos, to jak si odložíš kabát v sobě neochvějně nese stopy traumatu
ve vibracích molekul ke causa prima
freudcausata
stačí jen mít oči a přečíst
černé obroučky a skla na ozdobu
(ještě trochu vás vycpu slámou pane)
jenže
NEBÝT MÉHO VČASNÉHO ZÁSAHU
MOHLA BÝT ZNIČENA CELÁ PEKELNÁ KNIHA HŘÍCHŮ
jenže naštěstí o přítomnosti komplexu
svědčí jak prezence
tak absence
oidipského materiálu
🙂
zkusmo
rozložím představy světa
který pasuje do dvou
maximálně tří krabiček
jako papír do sběru
z kategorií náhle plocha
kartonové kontinuum na transparent s jednorožcem
tolerance nejistoty je věc přežití
můj růst nucený
vytváření jazyka aktem revoluce
jinak bych si to asi hodil kámo
ale cítím povinnost být svědkem
krásy rozkvétání tvorby
náhody co je trochu hrudkovitá
chvění neurčitosti elektronů
ZÍTRA
SI KE MNĚ PŘIJDEŠ PRO VLČÍ OCAS
fuzzy jako množina
analyzujte toto, paní telerovská
glitterbombing jako epistemická pomsta
diagnóze F64.1
vidět tě poprvé zatočit se v sukni
bílé šaty z třetí ruky, bludička z koupelny
křehko a zatažené závěsy
aby křivý pohled nezadusil radost co vykvetla v tvých očích
v hladině zrcadla jak
lekníny v lužánkách
víš, dávám si velký pozor ať tě nezamknu do pohádky
jenže když ti z vlasů kapou říční perly
oči jak nezčeřená hladina
když tančíš na blatech a mihotáš se
chci být klicpera, vytáhnout učitelský notýsek
zaznamenat, vylepšit, klícku ti uplést ze zlatého proutí
bohatství národa kvír
pohádka kazuistika
jenže princezen se nikdo neptal jestli tu pusu chtějí
(já bych třeba radši zůstal žábou
někde na leknínu)
vždycky mě to štvalo, krom popelky
s kuší a koněm v mysliveckém
být jako věc
pořád na něco čekat
až naprší a uschne!