Luz: zítra si ke mně přijdeš pro vlčí ocas

MOS-15

 

hranice které se zdají nepřekročitelné jsou

bimodální

jako tvoje prsa

mezi nimi příkop, zbytky železobetonu

hrozba tetanovky ve čtvrtek v pět odpoledne

jód, otrávená sestřička

obrovská bublina v pítku která

uspokojivě žbluňkne po třetím kelímku vody

 

stejně jsme tam slezli

mezi obrovskými šedými hranoly

se propadneš do třech let spadaného listí

měkkého mechu

sladké vůně rozkladu

 

někdy musíš vážit cestu na okraj

zkoušet jak daleko od kmene tě větev ještě unese

sednout si do příkopu

 

to je to pravé místo pro šepot

nikde nikdo

já ještě nejsem a ty zrovna zjišťuješ že přestáváš být

ve stínu polorozpadlého posedu to řekni do ticha

polohlasem, poločlověče

 

některé radosti jsou jako kopnutí do břicha

jako blesk z čistého nebe

 

znovu a lépe

 

normální lidé se koukají na porno

na maloměstě čtu jméno růže

půjčuju si jazyk biblického utrpení

aby se dalo ospravedlnit

že se mi líbí když holky křičí

a nějak to ve mně zůstává

 

slibuješ že pro mě to zkusíš

(křičet)

(být holka ti už docela jde)

 

historie se opakuje

jsem úplně jako lawrence z arábie z filmu lawrence z arábie

tvůj křik je damašek a já ti ho dám

 

cink

 

jsem přece zrůda, co chodí, omlouvám

se mnou by musel padnout už celý svět

 

vemte místo hergot tak

sakra vemte přece se

nebudete plazit

neboj nejsi holka jenom když

tě biju nejsi jenom

holka nejsi jenom když

tě bijou briggite

 

přece si před sebou nebudem

hrát na katolictví

 

hobit

 

vy jste nám chtěli kouřit péra když jste chtěli bejt básníkama

byl to takovej tanec spíš

měl by se omluvit ale on to neudělá

ona je velká vědkyně a on je píčus

 

sofia

 

mezi všemi tvářemi pod nánosy požehnaných sazí vypadá svatý sergej obzvlášť nebinárně

bezvousý s očima panny marie

kterou s pláčem šestkrát za sebou líbá babička

(2 leu za polibek a pak že je počestná)

tenoučké pařátky svíček se natahují ke stropu

kadidlo je nenávratně zažrané do jejího šátku

koberců shrnutých u zdi

 

cigarety a svatost jen tak nevypereš

 

opilá katamarán

 

rozeber rody ve své hlavě na stavební díly jak poličku z ikei

zkus se dobrat podstaty

nenajdeš nic

myšlenka nahrazuje myšlenku

za chvíli budeš ona ne jako žena ale

jako loď

později ještě stěžeň a kus ráhnoví

on jako koráb, ze stejných prken

po téže hladině

nad hlubinou

 

complexify (dojmy z osy)

 

v kombinacích tvých rukou

rozkroku a úst

popíráme dualitu

pustina na obou stranách, vnitřní vymítání

cvaká klepety

a bují

 

jak chceš dekonstruovat když stejně

stavíš z těch samých cihel

 

tvá díra foucaulte

je černá

vlhká

 

úvod do klinické psychoanalýzy

 

zaštěkej

 

jsi pes

je ti jedno že žereš tělo bez orgánů

roztaháno po poli

vlci neměli šanci

 

haf haf

 

všechno je přenos, to jak si odložíš kabát v sobě neochvějně nese stopy traumatu

ve vibracích molekul ke causa prima

freudcausata

stačí jen mít oči a přečíst

černé obroučky a skla na ozdobu

(ještě trochu vás vycpu slámou pane)

 

jenže

NEBÝT MÉHO VČASNÉHO ZÁSAHU

MOHLA BÝT ZNIČENA CELÁ PEKELNÁ KNIHA HŘÍCHŮ

 

jenže naštěstí o přítomnosti komplexu

svědčí jak prezence

tak absence

oidipského materiálu

🙂

 

zkusmo

rozložím představy světa

který pasuje do dvou

maximálně tří krabiček

jako papír do sběru

z kategorií náhle plocha

kartonové kontinuum na transparent s jednorožcem

 

tolerance nejistoty je věc přežití

můj růst nucený

vytváření jazyka aktem revoluce

jinak bych si to asi hodil kámo

ale cítím povinnost být svědkem

krásy rozkvétání tvorby

náhody co je trochu hrudkovitá

chvění neurčitosti elektronů

 

ZÍTRA

SI KE MNĚ PŘIJDEŠ PRO VLČÍ OCAS

fuzzy jako množina

 

analyzujte toto, paní telerovská

 

glitterbombing jako epistemická pomsta

diagnóze F64.1

 

vidět tě poprvé zatočit se v sukni

bílé šaty z třetí ruky, bludička z koupelny

křehko a zatažené závěsy

aby křivý pohled nezadusil radost co vykvetla v tvých očích

v hladině zrcadla jak

lekníny v lužánkách

 

víš, dávám si velký pozor ať tě nezamknu do pohádky

jenže když ti z vlasů kapou říční perly

oči jak nezčeřená hladina

když tančíš na blatech a mihotáš se

chci být klicpera, vytáhnout učitelský notýsek

zaznamenat, vylepšit, klícku ti uplést ze zlatého proutí

bohatství národa kvír

pohádka kazuistika

 

jenže princezen se nikdo neptal jestli tu pusu chtějí

(já bych třeba radši zůstal žábou

někde na leknínu)

vždycky mě to štvalo, krom popelky

s kuší a koněm v mysliveckém

 

být jako věc

pořád na něco čekat

 

až naprší a uschne!