Paulina Pidzik: (zjizvená místa porůstají novou tkání)

(hranice: kraj)

 

 

půlživá půlmrtvá navíc pobledlá

těžká nedostatkem krve trochu mi

tu padá tělo krajem postele

krajem srdce

 

(prsty oči)

 

 

chtěla bys vidět to znamená se dotknout

 

zjizvená místa porůstají novou tkání

nelze je vyznačit jak průřez letokruhy

rezonancí jasanů označit linii zlomů

přírůstků suků děr

 

to není o proplétání

už nemám ty dlouhé vlhké copy

(bouře mě zastihla odhalenou dopadlo to tak)

 

to je jedno

můžeš vidět to znamená se dotknout 

tady

i tam

 

(kůže: lublin – krakov 2022)

 

 

tady to je tak blízko

hranice kůže na kůži

(pamatuj: není tvoje) jen se díváš

jak trhají tu vedle

a přesto bolest bolest přes hranice

 

převést na konto chléb zbraň zbraň kterou ne

znám slova která jsem nechtěla znát

(mám na mysli: vykoupiti svůj vlastní chléb)

nakoupit na recepty místo nadbytku

použít biseptol sterilní obvazy k ošetření ran u kterých to jde

a pokud to jde nevím které se zahojí a které budou hnisat

(mám na mysli: nezapomeň ošetřit ty své)

 

kůže na kůži

(pamatuj)

 

(rozpomínání: první)

 

 

první je tmavě modré kde jsem nebyla kde chybělo

došlo na určitou část z proč

snažím se zapamatovat si to co bylo na začátku ale ještě neznám

slova z abecedy je jen tmavomodrá koule zvuků (na řádcích

les havaj oslo nebe) ty tenké nitky trubičky kabely

se spojují a začínají držet tady dál než nikde

 

až se vrátíš nezadržuj dech

mluv o tom bezostyšně opakuj

 

(prvky prvosenky)

 

 

nevím co bylo první

jestli jsem byla břízou jejím snem nebo jsem se vznášela pod kůrou kry

ať se stane cokoli stejně se to nedozvíme

a pokud to nevíme nevidíme že máta tančí

když les roste les umírá

 

údajně jsme částečně z

atomů oxidu uhličitého a kousíčků cukru

a na ty prvotní sladké teplé částečky se rozpadneme

 

(baba)

 

 

drobná gesta mnoho mnoho pohybů

oční víčka prsty znáš jen tu vzdálenost od svítání

smažení bramboráků hledání úkrytů půl milionu přes

další a další bezpečné nádechy stanou se nepokojnými

 

pohyby moci pohyby obléhání

krutosti přetékají hlasem sirén zda odejít či zůstat

přeplněné hranice prchající města

budou zbořena

 

píšeš: můj domov je ve všech našich městech

můj domov je tady můj domov je tam

(ačkoli nemohu vědět cítím)

země spolu země

 

(jasan)

 

 

světlo už pouze na vrcholcích bříz

na tom jasanu (který možná nebyl jasan, ale habr nebo jilm)

odpovídající času soumraku (vše se mění) také

už šlo spát (i když si asi pletu směry jihu a západu)

 

z jipky tak jak se nejsnáze rodí vezli mě hlavou napřed

když se to vezme z druhé strany (myslím tím když v prach se obrátíš)

i v tu chvíli když na to teď vzpomínám byl jen tamten jasan

(který určitě nebyl jasan) a žhnulo tamto světlo