LOOP 3
[zde se svým způsobem nakupí všechna archeologie a evoluce: povšechná prehistorie, vyprávěná epizodicky, z pohledu mimozemských meteoroložek. Mimo jiné se také doopravdy jedná o starší text se zvýšenou koncentrací kyslíku]
meteoroložky přistály v kontaminovaných oblastech. pozdravily okolí ze svých neprůhledných zvonků, sepsaly stručné hlášení a dřepíce v trávě se tiskly ke dvěma sasankám. zeměpisné šířky se jim rozevíraly. akcie. zvedaly se, celé zkamenělé, po několika kliknutích. „ó tektonická nahodilosti. ó přeměny! polypové!“ vykřikovaly. načež se vydaly do budoucích hor a z klobouků fakticity zde sklízely přesné předpovědi: randomizovaný květ, defektní motýly, zvadlé koruny, králíky atd. to byla jejich taktika.
teď musíš být statečná, říkáš a zoomuješ na západ slunce. daleko za všechnu tu nakupenou poezii. do krajiny. můžeme tomu říkat frakování? vynořil ses zlehka jako lithium ze vzdálené baby-galaxie. a teď tu crčíš. daleko za svraštělými screeny: ach ty křehká letní zahrado! zahnívající spodní vodo! pevninský šelf leží jako vepsaný ve tvých buňkách ehm všechno je lepší než tyhle krutopřísné vodní vážky. oukej? sdílíš svou aktuální polohu, jako by nám to teď mělo pomoct najít směr. mluvíš o soli. břidlice. tání ji bezradně obchází.
zpočátku se meteoroložky schovávaly v houštinách měst a nevěřícně si ukazovaly na jistý burzovní index. jako by se měl co nevidět otelit. a taky že pak všechno přikryl ledový koberec, pod nějž své výpočty horečnatě zametaly. s láskou vrtaly díry. do kapradinového lesa. „tektonická práce,“ tomu říkaly. „olej“. ve svých nablýskaných skafandrech se přitom nedopatřením dotýkaly. sněhové kroupy zahlazovaly stopy, bylo to čiré štěstí. „most astonishing things! happen!“ volaly a alespoň v myšlenkách sledovaly data až k uteru.
pozpátku vypadneš ze své vlastní dramaturgie. najednou plesk! do nanicovaté části DNA? může to vůbec být náhoda? je ti známo, kdo všechen ten odpad? odklání? brzo ukazuješ na jeho nejistou dráhu, oukej, ale co nám to říká o bolestech podbřišku při 9,81 m/s2? můžeme tomu říkat krvák? zázrak? tak nevinně se kutálíš za roh, ty plachý stepní běžče. a právě po jeho trajektorii elegantně opouštíš dějovou linku. všechno, co zbude, bude pečlivě přejmenováno nebo zapomenuto.
meteoroložky rozvíjely své lithiové zahrady na magnifico altiplano. svými vizionářskými simulacemi zalévaly kapradiny a užuž! mluvily o svých neprůstřelných licencích. ve světle bioluminiscentních plameňáků troskotaly. znova a znova. na svých bezbřehých prognózách. si zatleskaly a začaly všechno to vesmírné smetí okolo přišpendlovat k rovníku. jako přirozené hranice: suvenýr, spiknutí, pling! a přece to všechno zůstalo jen pouhým tvrzením. takto rozlišovaly příliv a odliv.
tvé pokojovky taky nejsou ničím jiným než další základnou v tomto oceánu. zmizíš beze stopy. stojíš mezi zkamenělými sasankami a zíráš do vln. mělká veličina, příboj, watt. tak jako se dějinné klima jemně přimyká k satelitům. je to čistý cliffhanger. haló? počítáš se ještě vůbec? sedí za tebou kvantový slon bez objektivní pozice ehm nic se nevyvíjí. z tady těch odporných dřevěných obkladů. vytřepáváš sůl z vlastních ostnů, tvoje kořeny se umocňují, do nekonečného vesmíru a zpět. mělké, teplé moře.
krátce před svým uspěchaným odjezdem narazily meteoroložky na bambiho. a najednou jako by dávno opustily koryto vymezené zpětným proudem. tedy: se zpětnou platností. „ou,“ křičely meteoroložky, „gomphotheria“. zdály se najednou tak ztracené, jako by tu nikdy předtím nebyly. mávaje chobotem prozkoumával bambi jejich historii. všechno to složité harampádí, které by bývaly na scéně zanechaly. chaos! i přikryl bambi sasanky kopulí a vzkřikl: „evoluce!“