Vážný román je vyprávění z dneška, jehož hrdinou je lékař a jeho milenka, která vinou osudu skončí v jeho rukou i jako pacientka, před oběma zamilovanými stojí těžké zkoušky. Obstojí mladý profesionál v konkurenci starších lékařů? Bude mladá Eva i po operaci obličeje stále krásná a žádoucí? To vše zahaleno v tajemnu ohledně financování celé instituce.
Román opět rozvíjí Pavlovo literární mistrovství a to především v oblasti vztahů a teskných emocí.
TVAR: „Vážný román je herbalife života, útržky z drobných prací, rukodělných i nadnárodních. Každý kus je raritou, konceptem je nepropojitelnost formou ani dějem. Výbor písní, příběhů, krátkých povídek, recenzí, anotací, úvah a esejí.“
PRÁVO: „Je to vše jen návod k tomu jak nepsat sbírku básní? Páté přes deváté jako cajtgajst. Je možné, že se jmenné rejstříky nakonec prolnou. Co je fikce a co není? Je vše jenom fikce?“
HOST: „Každý přítel této knihy jí listuje jako kalendářem, shledává se spokojeným po přečtení jednoho kusu…“
ANONYM: „Za humny je narace, chyť si ji, ty nádivo.“
Hlavní hrdina zmizel beze stopy – co hůře ani se neobjevil – co hůře, nikdo se ani neostýchá oznámit, že se má hlavní hrdina objevit. A co Eva? Bude po operaci ještě krásná a žádoucí? Mladý medik v tom má jasno, ale co čtenář poezie? Bude porno pro doktory ještě stačit, nebo to bude další smutný Kundera?
Problematika
„Problematikou psaní se samozřejmě zabývám i v povídce, kterou jsem nazval: »Ohlédnutí za básní spisovatel«. Zde musíme samozřejmě zdůraznit onu problematiku takového psaní a samozřejmě se aspoň omezeně distancovat od autorské vášně, která je v básni, myslím, pregnantně popsána.“
Zdroj: „Jsem respirátorem vlastních úvah: rozhovor s Pavlem Zajícem“ in Tvar. literární týdeník. 2022, 2022(6), 5-6. ISSN 0862-657X.
Slovenské jaro
Kopretinový chléb již pomalu chladnul na okénku
zmocněnce pro místní rozvoj. Dcerka šla s psíkem
do nedalekého hájku. Manželka škrobí pleny.
Starší syn studuje marketing na univerzitě ve Stuttgartu.
Krémová pomazánka zakryla i to, co manželka
již dávno věděla. Dcerka se vrací s psíkem.
ON zase z koledy.
Folklorní kamaše odkládá v předsíni, shazuje zdobný
hubertus, v košíku vrní jehňátka.
Dle pověsti odmítne křest a poleje
se slanou vodou.
Konečně pořádný vůdce, myslí si hloupý dav.
ON dojatě objímá jehně,
dav šumí… (zpívat zastřeně s efektem davu)
Zem pradávnych sĺnk
V chladnom tieni tajomstiev
Na mapách jej dávno niet
Zem pradávnych sĺnk
Nepoznáš jej žalospev
More nevydá viac ten svet
Pod hladinou spí kameň s tvárou naveky
V nehybnom tieni rias
A milenci sú si v tej hĺbke ďalekí
S rukou sa míňa vlas
Balada o znovuzrození
Nyní jsem se uvolil krátce říct něco o prozření.
Ona totiž vůbec není pravda, že na konci každého okruhu najedete předním
kolem na hlavu nekonečného hada.
Hlavně nepolej ubrus! Křičí mladá babička na chlapečka tvého věku.
Ale už je pozdě, každý následek má svou dávno tvarovanou příčinu.
Tato sahá k roku 1995, kdy malý kandidát na prezidenta sedá do svého
prvního kabrioletního vozu jasně zelené barvy. Tento motiv si dobře zapamatujte,
v tu chvíli totiž vylézá z kukaně tramvaják a křičí:
Pak že neexistuje jinej než červenej,
všichni kecali!! (fragment: typlt, básník, červenec 2022)
Každý cestující naloží se situací jinak: jistý šermíř nechává výjev tetovat na předloktí tlapky své holé kočky, maminky píši sms, děti hrají mobilní hry, dospívající vyhledávají nejvýhodnější ceny španělských kytar, starci mlčí, ženy v požehnaném věku žehnají Praze.
Znám já jeden krásný zámek nedaleko Děčína.
A ty, milý mladý hrdino? Ty se v tom prozatímně zastaveném čase snažíš upatlanými pařátky zachytit padající sklenku, v níž rozmícháváš vodovky…
Kam se ten Kárvinskej horník navrátí…?
Nenech se zastrašit, nadějný akvarelisto,
dobře vol slova v tomto čase plném nadhodnocených
dětských utrpeních, nebo drž zobák jak přítel kosáček.
Až přijde tvůj čas, i ty zaklepeš okovanou pěstičkou
na Valdštejnovu bránu.
Akcent
(keprtovi)
„Mimořádně spořádané děcko,“ pronesl arbitr Svoboda
a vhodil nevybíravě puk do kruhů.
Letní stadiony jsou opuštěné a tajemné
jako chrtí množírny. Kdejaký mužík se mihne
v postrojích, chámovody tetelí se nad projevenou
důvěrou palidu.
Billboard v přízemí radí, že není dobré vysmívat
se starostovi. Jeho čelist je postrach šroubováků
a kotvy, co civí z jeho týlu, dostaly už jiné
špílmachry do nočních montoven.
I ty dej si pozor, kamaráde starý,
všechny svoje léky měj vždy přichystaný.
V káznici je hrneček, v tom hrnečku stoleček,
v tom stolečku dědeček mile vnučce radí.
Ale takový bonmot najdeme na každém druhém hajzlu.
Hledač ponaučení tam odkroutí svoje křivdy, aby pak
v křtinském kostele, posílen místním patokem,
zamířil do ponorných varů.
Každá sportovní bajka má končit rozhřešením,
a proto i ty věř, že žíly trhá nejen okázalý hybatel,
ale i prostořekost malého člověka, který se zpravidla
v Kyjově a na Trenčínsku rodí.
Ale ta křivda dojde napravení!
A menšina moravská sklidí brzo
hnojné české strdí.
Gear top
„Malinko přidat koní, a je to tak akorát,“ radí jiný motorista…
A támhle ten si svého audi skutečně váží, no…
jeho obsah je ucházející,
ačkoliv se jedná o ročník 2015.
Jiný objevil zachovalý italský macerát hluboko v punkvách…
Koníci vrní a dávají aporty na náhorních babických polích.
Tu a tam se zase jako hbitá babočka objeví v závrtu starosta Huleš.
Tu a tam přizastaví a promázne klíňák trilobití mastí.
Na okruh starého barranda se přišel podívat
i malý rozpustilý havel, ten svůj stroj nechával
tmelit u junkové. Ach, ty vzpomínky – na benze, na hrabě
volva, na rybníkáře saaba.
Tak už to začíná: před přechodem se hromadí
haraburdí a strojmistr sestavuje mašiny. Holky
se dívají, klasici supí, aby viděli start…
Ta hra se nikdy neomrzí. Vedoucí GLS vjíždí do
obytné zóny, soudci tleskají, znalci poměrů
kývají… Hele, na to, že padla duševní mlha,
je to ještě dobrý,
snad jí to brzy někdo vyklepe.
Sjednocená
„Famózní, to je prostě famózní,“
sdělila postava přihlížejícímu.
V kolik hodin šel spát? To už se
nikdo nedoví. Víme jen, že
do svítání zbývalo dopsat
ještě pár stran stanov anarchistického spolku.
Člen 1: je pohublý, svou vlajku však nese
hrdě, je z Humpolce a zahradní ptactvo
musí mít vždy řádně spočítáno, ekolog.
Člen 2: je pohublý, řez jeho postavou
připomíná pelhřimovské kartáče.
Člen 3: korpulent z Prahy-Podolí, rozdává
podpisy na pohlednice z dob výstavby
dálniční soustavy, vlastní pick-up.
Pánové se rozezpívají baladou o
znovuzrození autora Zajíce,
lebedí si v repeticích, utíkají v posledním taktu
(nic co by si autor nedokázal představit).
Otázky byly však položeny jinak:
Proč na osamělých polích, stále příštipkaří stejná
rurální svoloč?
Proč se stočení slepýši lepí na paty kombajnérům,
když jinde v zátokách a tůních
bylo by jim bylo už léta lépe?
V této kronice byl zapsán nejeden osud.
Záložka štrikovaná z tatranské trávy zapadne
do ostří slov a jde se pít.
Při ročním hodnocení budou na tento den vzpomínat
jako na přelomový a historický.
Motto organizace:
Den, kdy Rorýs dosedl…