SITUACE
Dalo jsme ti nové jméno
pronikání cizí řeči do podkožní
mrtvé rameno asfalt
asfalt Chceš jenom
otevřít s citlivostí kamenů
betonovou vzpomínku
nové vyslovení
Podobá se mně
nebo tobě ale
nejprve
tramvajová spojení potom
Architektura s třemi pruhy
Objevujeme
říční materiály
akvarel ultramarín Nová jména
hladíš mě po tváři
sedimentace vzpomínek kusy
obsidiánu ve zbytcích ropy
praxe/teorie města
nepotřebuji chápat souvislosti
první vrstva tempera
druhá nejde vyslovit
třetí město
Říkáš mně pro tebe Říkám tebe pro mě
Náš druh připomíná betonorosty
překvapení suti
černá pryskyřice připomíná
zápisky z revoluce
Říkáš ty pro mě Říkám
ty pro tebe
Náš hlas připomíná
Hladíš mě po tváři (nepotřebuji
tomu rozumět)
JSME VODNÍ PLOCHY
Po krátké odmlce slunce zvýšilo aktivitu
ale jasno stejně nebude
Hledám tělo
moje tělo
dokud
Zpíváme plísně z krku
dokud se ježury proměňují
ve světlo lamp
Řekla jsem ti:
Občas se bojím
Když otevírám jeden šuplík
za druhým třetí
čtvrtím tělo na znaky
Občas se bojím že už to neumím
Vůně chloru se pálí na střeše
Mraky pozorují vzpomínky
Jsme vodní plochy
po březích drcené minulosti
hluboko na dně
centrální nervové soustavy
kde se písek mění v bahno
kde světlo láme dioptrie
na ježury
kde roste strach jak plíseň
mezi pískem a bahnem
mezi krkem a hlasem
jak chvíle
kdy chytneš za kliku
a ještě nevíš
jestli je zamčeno
A když jdu domů
poledne si vypaluji z čela
abych sluncem nešpinila byt
A když bezbrylá
hledáš tělo
nerozumím
proč na prstech počítám
další rozednění
FOSFÉNY
Text snese všechno
nové metro byty mosty (zanedbané)
zanedbané chodby
chci vás jenom oslovit jménem paní prokurátorko
miluji vás v abecedním pořadí
tahle magistrála je mi londýnským mostem a tyhle
tyhle lidi
Průtoky a futuricidy
(systematické vyvražďování budoucností)
Postavíme si aspoň na střechu
kovové houby bez faktury
CO2 z výroby knih (a text
nové město) soudy soudy
kolísání kolejí strážné tyče
tohle náměstí je otevřená rána
a závorka je kruhový objezd
po probuzení
operační program
životního prostředí Řekni
Řekni DPH přesně jednoho verše
chiasma podolí snad ve všech městech
Text snese všechno
Řekni ostropestřec
Řekni Představuju si že prší uvnitř
zavřu oči
a jemně zatlačím na víčka dokud neuvidím
tuhle přese všechno radost
z mžitek před očima
OPUŠTĚNÁ MÍSTA
Dělníci pod oknem zní jako kokrhání
Slunce mi vyčpívá přízraky z čela
Spálená
spálená zem Kdo vysnil
tohle ráno?
Není návrat jako dotazník
Víš co myslím? Trochu se vyklonit
za stínem pod lednicí
Nerozumíme si ale
ještě mám jméno
Přede mnou: obzor
Vždy přijde jako druhý
Zatímco napodobuješ bílé sklo
Zatímco
Kolik kapradí
mezi nehty
Tohle ráno
slunce v očích Víš co tím myslím?
Dělníci pod oknem zní jako opouštění
Mezi patou
nebe cáří vzpomínky na zimu ale
ještě mám jméno ještě
mi slunce vydechuje
přístavy z plic
OBRAZOTVORNÉ CVAK
Blíží se konec srpna a den
připomíná dlaždici Všechno
v ní vidím a jsou dny
kdy nepotřebuji oči
Kdy nejsem nic
než spiknutí Auta prohučují
nebe ale mraky těžké
jako bismut
mlčí
Jsem předtuchou ledna
namodralý plamen
expozice
citlivost
Tenhle týden: Webbův teleskop
příští: Pride
Ptáci tmavnou nebe ale
kolik
barev
ještě snesu?
Moje hlava dláždí
ulici Prsty vyškrabují
omítku Pod asfaltem
modré žíly vyvracejí
svět Blíží se konec srpna
Ptáci tmavnou nebe
Mraky těžknou
Zvuky otevírání oken
Slyšíš?
To obrazotvorné
cvaknutí
Spiknutí jména proti jménu
Světlo lamp zamřížuje Žižkov
Na lavičce
zkoumáš geometrii pohledu vzhůru
a já bych nejraději spolykala peroxid
Blíží se
konec podobností
SKALICE
Najednou z té mlhy: tvář i vně
srnka za oknem
všude: vody
že se ti nalije do očí
a vidíš
ohyby deště ve větru
uzly na klech divokých prasat.
Venku
přesně všechno
zadními vrátky:
svět.
Poslední zbytky září
jsou pět let mrtvé
a zmrtvýchvstávají.
Situace
Jsme vodní plochy
Fosfény
Opuštěná místa
Obrazotvorné cvak
Skalice