Luboš Svoboda, Libor Staněk II.: Na poezii máme svoje umělce

15. srpna jsme na síti Facebook zveřejnili již třetí příspěvek z cyklu ukrajinské poezie, jehož dramaturgii vede T. Klasová a J. Vaněk. Přestože se obsahově jednalo o výběr veršů na téma domov/exil od ukrajinských autorů narozených na počátku 20. století, příspěvek vzbudil nebývalý rozruch – většina ze 171 komentářů totiž obsahovala projevy nenávisti, rasismu, a nechyběly ani výzvy ke smrti. Zážitek z pročítání komentářové sekce je mimořádně smutnou sondou mimo bublinu české poezie a tento výbor neprávem aspiruje na nejvíc nenáviděný post s poezií na českých sociálních sítích. 

Distribučním kanálem PV jsou sponzorované příspěvky na síti Facebook jejichž nastavení je zacíleno na „přátele fanoušků” naší stránky. U zmíněného cyklu jsme se vydali mimo bublinu záměrně a okruh uživatelů jsme nechali, aby se doporučil automaticky. Nenávistné reakce na příspěvek, které se nashromáždily během necelých pěti dnů, vyvolávají otázky, co pokročilé možnosti cílení a distribuce vlastně znamenají pro literární médium – co vykročení z bubliny fanoušků/ čtenářů/ followers může znamenat, a jak s tím vlastně nakládat. Komentáře pod příspěvkem totiž mimo jiné vyjevily, že se vlastenectví v roce 2022 může projevovat i jako buffer informačního přehlcení, jako obrana vlastní zdi, na které se náhle objeví ukrajinská vlajka. Jak daleký má být dosah, aby se texty ocitly mimo bublinu? Jak pracovat se safe zónou pro publikovaní křehčích textů? Paradoxně také vyznívá otázka – nevybral Facebook zacílení vlastně správně, když naše texty zobrazil lidem, kteří jsou opravdu těmi nejaktivnějšími komentujícími v souvislostmi s válkou na Ukrajině? 

Video, které jsme připravili je složené z nenávistných komentářů s reálnými jmény jejich autorů. Ve videu zazní také úryvky veršů ukrajinských básníků. Motivací k jeho vytvoření byla snaha použít hate speech jako textový vstup, jako surovinu, a transformovat, přerámovat ji. Jak vlastně lze odpovědět na tak velké množství nenávistných reakcí? Smazat je? Tiše to snášet? Anebo použít rovněž kvantitu a vyzbrojit se armádou botů? Video je tak trochu obřadem, 3D vonnou tyčinkou, očistným rituálem, mindfulness animací, otevřením papiňáku, v němž se to snad všechno textově vyvaří, i když víme, že to doopravdy tak nebude, a s exponovanou nenávistí se budeme muset utkávat zřejmě jinak. Příjemný poslech přeje Luboš Svoboda a Libor Staněk II.