řasy
kolem vody leží
spálený mořský řasy
vždycky se mi to děje
když nad ránem vyjdu ven
všechno se začne točit
a já tak nějak tušim
že sen zůstal vevnitř
zapálim si, jdem
světlo ze skříně
auta nad deštěm
ze skluzavek padaj
odrazy lamp
všechno se točí
a já už vim
že jsem zůstal vevnitř
a už jsme skoro tam
a… až tam dohoď
až pak mě vzbuď
tam kde je domov
hlavně tam buď
a kam hodíš kámen
a kde se odrazí
odrazy ze stěn jeskyně
obrazy poklidného domova
kdesi byli možná
mučedníci krysy
kde jsi? a jsi tam pořád?
jsi a to je hlavní
hlavně vzduchem plné
na mor umřou jiní
my bojujeme
možná že nejsme jiní
křehkost odolává
zapalujem ohně
křemenem potloukaná
polena v tvém domě
rty
mezi dřevy, někde na půdě
hryzaj se dva moli
z koulení měsíce bolí hlava
kousni si až ho bude půlka
nepomáhá – kousni si dna
černý kousky na grilu
pomalu saje – já, ty – ne
kousni si a co zbyde
necháme přírodě
všechny spálený bible
krásný byl sen
o tom že neumřem
popláčem a neboj
pop je popelem
papež pradědem
a lůj jelení rty ti zachrání
zbytek se rozpadne
srdce
vše co mi leží na srdci
leží někde na zemi
pereš se s pohledem dolů na
svět nejsou memy, svět – med
krásně řečeno
krásně napsáno
výstižně shrnuto
výstižná strnulost
výstižná strnulost
výstižná strnulost
vše co mi leží na zemi
leží někde na srdci
pohledy dolů, pohledy z dolů
svět – memy, med – není
krásněs to řekl
krásněs to napsal
výstižně strnul
tos posral
tos posral
tos posral
střel se do břicha
bude to sranda
tebe se netýká
seš si víc roven
všichni už ví žes vyrostl z hoven
všichni už ví žes vyrostl z hoven
všichni už ví žes vyrostl z hoven
***
to co mi propadlo
odpadem
okapem
oklepem
okapem
omyjem
ožijem
popijem
odpadnem
–
obilím motýlím
obílím otylý
policí přední skla
uskladním
usnadním
ti tím
žití
leni v kómatu
retrospektivní chcaní
zatuhlou žilou
v konečku prstu
pod nehtem
futuristický sraní
močovou trubicí
v hlubokým spánku
pod drnem
nezastavuj u keře
nebo promluví
nezastavuj pod lampou
nebo zhasne (pak se rozsvítí)
jdi rychleji
mluv sám se sebou
tmou (repeat until the apocalypse)
jdu domů, tmavý stromy
se ohýbaj, pod náporem
jemných (mrazivých) vánků
jdu ulicí
vidím svůj balkón
a na stropě se odráží
modré světlo proti feťákům
Das blaue Licht
against the junkies (scream until you die)
just lost my friend, my friend
právě mě opouští
poslední serotonin
ptám se ho
kam jdeš kamaráde
někam do tepla
kde nejsi ty
už nejsme
kamarádi
až si budeš příště
dávat do nosu
už tu nebudu
já už tu nebudu
až si budeš příště
dávat do nosu
já zacinkám
na kosu
právě mě opustil
poslední serotonin
co bude se mnou
(no jo) ale co bude s nim