Igor Pomerancev
***
Přišla do rádia zalitá slzami
v dlaních svírala vzkaz.
Pořad byl o běžencích.
Zázrakem se jí povedlo uprchnout do Česka
z Kryvého Rohu.
Za sklem ve studiu
u producenta
na ni čekaly dvě holčičky.
Nalil jsem jí vodu do papírového kelímku.
Kvůli slzám jsme nemohli začít nahrávaní.
Ukázala mi ten vzkaz.
Dal jí ho nějaký Čech,
když slyšel, jak na zastávce
mluví s dětmi rusky.
Vzkaz byl napsán roztřesenými písmeny.
Stálo tam:
„Ruská špíno“.
(14. 3. 2022 zveřejněno na sociální síti Facebook.)
Olena Stepanenko
Ožívat ve čtyři ráno v cizí posteli
na cizím povlečení
mezi cizími stěnami
a chápat
že dokonce toto tělo je cizí
já ho neznám
prohlížet se v zrcadle
protahovat tváře, zvedat obočí –
zdánlivě známé rysy
dýchej zhluboka
je to dobrý
zevrubně zkoumat známé zubní výplně
nateklá oční víčka – ale ne!
nejsem to já
kdosi pozoruje každý tvůj pohyb
z mrazivé pouště vypálených zornic –
udělej chybu, cizinko!
a já ji dělám
teď je to napořád
teď je to napořád
natáhnout zrána
tělo jako cizí kabát
nasáklé zápachy ohňů
cigaret
mrtvol
třít a prát jej
se vzteklou nenávistí
plakat a prosit
prosím
dejte to pryč…
vraťte mi mé tělo!
vraťte mi MŮJ život!
vyslovte jméno té
kterou oplakávám den co den
noc co noc
a nemohu se zastavit
(22. 03. 2022 zveřejněno na sociální síti Facebook.)
Sjarhej Prylucki
Dopis Adamovi
Až budeš číst tento dopis,
budeme žít v jiné realitě.
A na této cestě, mezi dneškem
a zítřkem, toho hodně změníme.
Neboj se bolesti, bez ní to nejde.
A kouř tvé vlasti, můj malý cestovateli,
ať ti pomůže dospět,
nesejít na scestí, do tmy, nevrátit se zpět.
Tvůj věk, odpusť, nejde ochočit.
Dokážeš se samostatně ubránit?
A další zvíře, z těch, co hryžou játra,
už stojí, kouká na tvůj klid.
Budeme spolu, kolik dá osud,
můj Odyssee ze země Nedzivos.
Do jaké divné země, do jakých katakomb,
zanese tě příboj nových dnů?
Můj Ptačí Princi, svéhlavý Piter Pane,
narozený v období velkých změn,
čeká na tebe v tomto temném lese
proradný bůh ztracených stezek.
Zlatavý nektar tvé svobody –
jediný dar, který za něco stojí,
tady, v té makabrózní kalné směsi.
Na štěstí, nejsi tady sám.
Tak vezmi balíček mé lásky na cestu,
až se rozhodneš, že překročíš práh –
dodá ti síly v boji s rozčarováním,
se strachem, s celou jeho hordou.
Ač tvoje loď je zatím bez plachet,
tvá karma nese již stopy kulek.
Neustupuj. Venku už víří tma.
Šťastnou cestu, můj kapitáne. Jsem z tebou.
březen 2021
Anatolij Dnistrovyj
***
moje oblečení už nikdy nebude stejné
jako před válkou
prodřená bunda která mě hřeje dva týdny
mé nové boty zestárly
jako kdyby prošlapaly stovky cest
jakoby viděly několik zim
už navždy zůstanou
jak se zdá
v těchto zastydlých
mrazech
(12. 03. 2022 zveřejněno na sociální síti Facebook.)
Ljubov Jakymčuk
***
otče náš, jenž jsi na nebi
v plném měsíci
a v prázdném slunci
zachraň před smrtí mé rodiče
jejichž dům stojí na linii ostřelování
a oni ho nechtějí opustit
jako hrob
chléb náš vezdejší rozdej hladovým
a ať oni přestanou jíst se navzájem
a odpusť nám zničená města naše
ač my tohle neodpouštíme nepřátelům naším
zachraň a zachovej
mé rodiče
mého muže
moje dítě
a mou Vlast