2222 (1)
Ty polospánkem rozmazáváš tmu
po okenicích počkat trnech mraků
výpary chytnou drápky a uzamknou
inverzi. Nízký vzduch hladí živočichy
zanáší páru. Proč to začíná zájmenem
sníh mění barvu a je to naše vina
proto začínám zájmenem.
Ona čistírna odpadních vod obsahuje
tolik lidskosti. Přirozenost
dávení přece zvládne rozšlapat ticho
propustit nadechnutí všech býložravců.
Jako by to byla naše vina že stébla trávy
předkládají důkazy že je smrti.
jídám ve stálém tempu
vzpomínám bílou rýží a sukovitou kukuřičnou hmotou
málo je ze mě masa, ještě míň identity
vyškrábu ze sebe všechen hnis
očistím řeky (protože spatřit oceán je fyzicky nemožné)
zbude chmýří na stojaté moči
en face
záleží na tom
kudy vede spojnice
od nosní dírky k zornici
záchranné probodnutí pětkou mečů
soucit soucit soucit
soucit soucit
netrpělivost boku ježka v dilematu
bezprostřední blízkost píchá řasami
palčivěji už bělma nevykvetou
nechutná růžovost úst
soucit
soucit v ústraní
oholím si podpaží
stanu se střevličkou
seshora dolů
naruby
zavřeno
Tvaruje tě podle postele,
obrací špendlíky v záděrách
prstů v ostrost masného prožitku.
Užiješ si jedinou biologickou fanfáru,
než tě židle protne vně pánev
a spadnou smyčky stropu skrz
natěsnanou osamělost
příček srovnaných obýváním.
Zůstaneš na jednom místě
donekonečna. Tak je třeba znovu
navrhovat nábytek vyhovující
bezprostřednímu okolí nočních směn,
neprobádaného dne a kolonizovaného
spánku. Podřízením si aspoň přivlastníš
teplé místo ve řvoucích tepnách tohohle času
Vymírají zpěvaví ptáci.
Pokračuj chci se odsud dostat.
Před šesti lety nám ukazovali modráska jako raritu.
Modráskovitého, copak si pamatuješ přesně, jak vypadal?
– Ne.
záminky odpadávají
velkým ohlazením
všechno se srovná
Konečným Ohlazením
najednou se ochladí
na stupeň přijatelné sebekázně
vstaneš kusem omytého střepu
vždyť co je tělo
než prodloužení okoralé
hlávky salátu
lahodné svěží okraje
šklebící se jizvy
To jenom výživná černozem
si tě bere zpátky,
úrodo.
ohraničování
prorůstání