Dílna environmentálního čtení : Křičící křehkost – polská environmentální poezie – Lebda, Zajaczkowska, Adamowicz, Góra

texty vybrala: Zofia Bałdyga přeložili: Marie Iljašenko, Bogdan Trojak 13. 6. 2022

„Výběr z tvorby Anny Adamowicz, Konrada Góry, Małgorzaty Lebdy a Urszuly Zajączkowské je subjektivní prezentace polské přírodní lyriky (pl. ekopoezja) či ekologicky angažované poezie psané střední a mladší generací v jejích různých podobách včetně těch nejradikálnějších. Konrad Góra a Anna Adamowicz zpracovávají environmentální žal či dokonce vztek, zatímco Małgorzata Lebda a Urszula Zajączkowska volí spíše něžnější tematické polohy v nichž snaží se najít jazyk, který by co nejpřesněji popisoval přírodu jako bytost a člověka jako její součást, která se musí vzdát svého nepřirozeného pocitu nadřazenosti. Všechny tyto hlasy a postoje jsou v současné polské poezii výrazně slyšet,“ píše k výběru Zofia Bałdyga.

 

Dílna environmentálního čtení byla veřejným setkáním, jehož cílem bylo představit a vzájemně si přečíst texty k šířeji pojatým ekologickým tématům tak, aby debata pokračovala rozšiřováním pole možností i vzájemné citlivosti. U velké části textů šlo o překlady, často do češtiny první.

 

Jak probíhající ekologická katastrofa proměňuje naši citlivost? Jak je jazyk provázaný s prostředím, smrtelností a strategiemi přežití? Jak kultivovat schopnost environmentálního čtení? Přinejmenším od 70. let 20. století se mluví o ekologické katastrofě způsobené devastačními postupy kapitalistické ekonomiky. Téma se stává znovu diskutovaným v posledních letech. Pozornost vyostřená vědomím křehkosti a smrtelnosti prostředí, které umožňuje náš život, vede k vývoji nových strategií přežití a přehodnocení těch, které se najednou jeví jako staré. Někteří žijí z myšlenky možného odvrácení katastrofy, jiní se připravují na život po ní.

Małgorzata Lebda

BLÍZKÝ ZÁBĚR: DRSNOST

 

jen co se poprvé zranily přikládaly krvácející rány

k teplým psím mordám po letech budou vzpomínat

na drsnost jejich jazyků a taky na to jak křičely

v lese jména patřící zvířatům

 

jména převzatá od lidí

 

 

 

 

Urszula Zajaczkowska

PÍSEK

 

V jediném zrnku písku

je víc atomů 

než hvězd na nebi.

 

vesmír z písku?

právě ho oklepávám.

 

protože se nechci propadnout

do zrnek nekonečna,

nechat se vtáhnout protiklady rozdílností, bez jednoty,

neztratím rovnováhu v odrazu z kaluže.

neobrátím zemi vzhůru nohama,

nebudu se takhle snažit zahlédnout nebe.

nebudu nahánět číslice po čárce, které míří do

nekonečna nebo do nicoty,

nakonec v tom není rozdíl.

nedovedu ani to, 

co bych měla dovést.

nebudu se bez konce hnát

za ohonem komety,

protože 

mám 2 nohy, pár očí, uší

a jednu docela konečnou hlavu

a všechno to něco váží

a brání se to.

teď to všechno kráčí lesem,

a děsivě udusává 

písečná zrna.

 

 

 

 

 

Anna Adamowicz

HOLOGRAM

 

evoluce rychlá precizní nikoli naslepo

evoluce: rozumné bytí které má smilujse pod kůží

–  stříbrné pohyblivé střelky chřestí v zubech –

tulení tlapy kterým sedí boxer

prsty měkce vklouznou do prstenů

–  tuleň chycený do sítě se živý ven nedostane   –

boxery rostou u dna jako koráli

a na břeh je vyhazuje příliv

–  písek mokrý a slizký červení –

jednoduchý stroj: obrácený běh událostí

pobřeží Baltského moře má na čelistech stigmata

 

 

 

 

 

Konrad Góra

OPIČKA A MASKA

Z ANNY ŚWIRSZCZYŃSKÉ

 

Plápolá makak v palmovém tuku.

My si svítíme jeho očima. Takt 

nedovolí chtít smilování

pro nebohou opičku a její vřískot.

 

Ale

 

z nebohé opičky nám zůstane maska,

která na tváři sedí jak ulitá,

opička nezemře docela celá,

Pána dal vzývá její divoký vřískot.

 

 

Text Małgorzaty Lebdy vyšel ve sbírce Sny uckermärkerů (Weles, 2022) v překladu Bogdana Trojaka.
Text Urszuly Zajaczkowské ze sbírky Piach (2020), báseň Anny Adamowicz ze sbírky Animalia (2019) a text Konrada Góry ze sbírky Kalendarz Majów (2019) přeložila Marie Iljašenko.