Miroslav Olšovský: Nic k zobrazení

texty vybral: Libor Staněk II. 4. 7. 2022

„Už od debutové sbírky Záznamy Prázdnot (2006) Olšovský opakovaně vyhrocuje akt psaní v tom smyslu, že ve své poezii extrémně váhá mezi tím, zda psát, či nikoliv; jeho jazyk se stává „derridovským“ polem neukončených možností. Zaznamenané básně jako by v jeho tvorbě zely v anonymní izolovanosti podobny řečově „zmrtvělým pahýlům“, které mluví, protože chtějí mlčet. Od roku 2016 se Olšovského gnómicky surový jazyk začal propisovat i na síť Facebook, o čemž svědčí zde publikované kratší soubory textů tvořící umělecký projekt, který reflektuje virtuální realitu většiny z nás. „Postupně se stáváme umělými, rozplýváme se v obrazech, které nás čím dál víc ovládají. Soukromý prostor se nabourává do veřejného, zatímco dřívější veřejný prostor, kde jsme se ještě mohli tváří v tvář setkat, naprosto mizí. Umění a literatura, to jsou dneska takové spamy. Nikdo je nechce a každého tím jedině otravujete. Strašně rád otravuji. Myslím, že to je to jediné, co se dá ještě dělat – otravovat lidi sebou samým,“ říká k výběru Olšovský, jehož básně i zde opět zaujímají enormní pozornost ke slovu a procesu psaní jako takovému, tentokrát ovšem nabourávající jazyk příspěvků na Facebooku. Rád při znuděném scrollování narážím na tyto “antiinternetové” příspěvky, které mě svou chladnou statičností vlévají krev do žil, přičemž mě zároveň vytrhávají z těkavého toku informací zpět k pozorné četbě. Dodám, že autorova poezie, respektive jeho představivost občas využívá sociální síť jako pouhou konceptuální rekvizitu, upozorňující na postupnou devalvaci našeho dorozumívání. V současné poezii tak zejména v kontextu imaginace digitality jeho některé texty můžou působit poněkud staromódně. Olšovský ale nechce splňovat parametry soudobého básníka a ani netouží do svého díla absorbovat aktuální poetické vlivy. Jeho vzepření se internetovému jazyku je v lecčem „boomerovské“, ale zároveň i „aristokraticky romantické,“ píše k výběru Libor Staněk II.

Miroslav Olšovský (*1970), spisovatel, rusista a komparatista, vydal básnické sbírky Záznamy prázdnot (Dauphin 2006), Průvodce krajinou (Dauphin 2011), Knihu záznamů a prázdnot (Pavel Mervart 2018), Tahiti v hlavě (Fra 2019), prózu Líčení (Pulchra 2012) a esej o projevech psaní a vidění v tvorbě Gombrowicze a Nabokova Anarchie a evidence (Academia 2020). Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby „činarů“ Ten, který vyšel z domu… (Volvox Globator 2003) a edičně zpracoval výbor z básní a próz ruského undergroundového básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (Aleš Prstek 2012). Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR.

Expozice

Expozice 1, 11. června 2017

Každý z nás se stal médiem své vlastní nicotnosti, šiřitelem své vlastní prázdnoty.

Expozice 2, 14. června 2016

Sdílím tuto prázdnotu.

Expozice 3, 25. leden 2018

Nedělám nic. Jsem prost jakékoli činnosti, prost toho, abych utvářel něco nebo nic. Zbaven toho, abych vůbec dělal anebo konal. Zbaven toho, abych byl.

Expozice 4, 12. července 2016

Nic k zobrazení.

Expozice 5, 7. listopadu 2016

Tato věta pomalu mizí v toku informací.

Expozice 6, 14. listopadu 2016

Každý komentář se stává součástí světa, který komentuje. Ale ne nezbytně.

Expozice 7, 21. listopadu 2016

Ve světě bez stromů se události hromadí jako zvěrstva.

Expozice 8, 28. listopadu 2016

Aktualizoval jsem svůj stav bezmoci.

Expozice 9, 9. dubna 2017

Visím tu

V prázdnu

Hlavou dolů

Zvláštní zvíře

Němý oběšenec

Nebo věc

Porostlá slovy

Expozice 10, 3. dubna 2018

Zdá se, že společně sdílenou zkušenost nám nahradil společně sdílený Facebook.

Expozice 11, 5. prosince 2016

Toto není dezinformace a toto je.

Expozice 12, 12. prosince 2016

Napsal jsem větu a vzápětí ji smazal.

Expozice 13, 21. června 2018

Pomalu se rozpadá čas, který žiju.

Expozice 14, 21. června 2018

A to je příběh, to, co mi skřípe mezi prsty, nit rozhovoru, který vedu sám se sebou.

Expozice 15, 28. červen 2018

Jsem jenom chatrnou představou o sobě.

Expozice 16, 9. srpna 2018

Dneska jsem zase tiše demonstroval proti světu. A svět se nepohnul, jenom nehybně trčel.

Dovolená aneb Malá pocta Rubinštejnovi, 29. července 2021

Tohle není moje fotka z dovolené

Ani to není moje fotka z dovolené

A ani tohle není moje fotka z dovolené

Ale tohle je moje fotka z dovolené

A taky to je moje fotka z dovolené

Zato tohle, to jsem už já doma

A po dovolené

Konfrontace

Konfrontace 1, 29. června 2017

Tento prostor je monitorován

…

Atd.

Konfrontace 2, 23. dubna 2021

Dne 28. září 2020 jsem založil facebookovou stránku Konfrontace, na kterou jsem nic nedal a ani nedám, kterou nikdo neviděl a ani neuvidí. Facebook mě pravidelně upozorňuje, abych svou stránku zaplnil a zprovoznil, ale já jsem neoblomný. Každý den ruším snahu Facebooku něčím mou stránku zaplnit a každý den mažu upozornění, že tam nic nemám. Ta stránka je prázdnou stránkou systému.

Konfrontace 3, 25. srpna 2017

Nepřítel píše komentář.

Konfrontace 4, 8. prosince 2021

Je v tom cosi sadomasochistického, umístit příspěvek na facebook a čekat na reakce, čekat, až se soukolí pomalu pohne a začne řeč drtit svými komentáři, až z ní nezbude nic než zdecimovaná cupanina a zesměšněná slovní břečka. Vytváří to úplně jiný postoj ke světu. Není to dopis, není to deník, není to vzkaz, není to dokonce už ani řeč, ale jakýsi její zlovolný přízrak, znehybnělý a zmrtvělý pahýl.

Konfrontace 5, 21. března 2021

Zakazuji tento příspěvek sdílet, lajkovat, nebo dokonce komentovat. Žádná reakce není vítána. Srdečně Miroslav Olšovský